Marek Toman
Kniha pro mládež a bezesporu také pro dospělé, vydáno 2009. Knihu měly moje děti v seznamu výběru z četby pro primu a sekundu. Nedomnívám se však, že pro tento věk je kniha vhodná. Rozhodně bych ji nebyla v tomto věku schopna docenit.
Toman zde zpracovává klasický golemovský námět a v zájmu historicky správného vykreslení života v pražském židovském městě v 16. století se opírá o řadu historických pramenů a zdrojů, které jsou uvedeny v závěru knihy. Příběh o Golemovi si však dotváří po svém. Mně osobně se poprvé podařilo plně pochopit důvody, které ke vzniku legendy o Golemovi jako o ochránci židovstva vedly: kniha jednoduše, avšak zřetelně zobrazuje tření mezi kulturou židovskou a křesťanskou, nejistotu, s jakou se za bezpečnost Židů zaručuje císař Rudolf II. a dvouznačnost zdi ohraničující židovské město s každodenními hlídkami: bariéra měla nejen bránit Židům volně vycházet mezi křesťany, ale i samotní Židé, s životem tolik specifickým a ortodoxním, se cítili lépe, když mohli žít svým stylem nerušeně.
Na knize Můj Golem musím docenit zejména dvě věci: tou první jsou ilustrace Hany Puchové: pouze v odstínech šedi, za to na každé druhé stránce, je celostránková ilustrace vycházející z textu. Postavy na ní komiksovým způsobem pomocí bublin citují zlomky toho, co v hlavním textu skutečně zaznívá. Černobílost dodává sice určitou depresivní atmosféru, na druhou stranu adekvátně koresponduje jednak s tradičním černým židovským oděvem, jednak s celoživotní tísní, kterou židovský národ prožívá balancujíc na tenké hraně mezi příměřím a pogromem.
Druhou vyzdviženíhodnou věcí jsou autorovy umělecké postupy. Hlavní postava, Jakub - učedník rabína, jenž později v příběhu tvoří Golema, je zároveň přímým vypravěčem příběhu. Jeho emoce jsou symbolizovány teplotou jeho dlaní: postava s častou frekvencí komentuje, zda má ruce teplé, vychladlé, studené, ledové. Můžeme tak pomocí této smyslové obraznosti lépe pochopit, s jakou intenzitou se ho jednotlivé události dotýkají.
Příběh se dotýká neproniknutelnosti obou zmiňovaných světů: Jakub naváže mlčenlivý a krátkodobý vztah s křesťanskou dívkou Klárou. Autor postavy nikdy nenechá spolu skutečně promluvit. Dorozumívají se jen letmými pohledy: Klára se objevuje v okne svého domu jako ikona v rámu a Jakub na ni pohlíží ze škvíry ve zdi ohrazující židovské město. Klára Jakubovi posílá kresby: ty symbolizují - alespoň dle mého názoru - přátelství a porozumění. Vždy je na nich loď s oběma (Klárou i Jakubem), která má snad představovat bláhovou vidinu společného útěku jinam, nebo alespoň stromy, trávu, květiny - tedy věci, kterých se v židovském městě žalostně nedostává, a jsou tedy při nejmenším pro Jakuba opět symbolem něčeho krásného, jako je ráj, svoboda, únik do lepší reality.
Klára však brzy umírá na úbytě, což jednak potvrzuje ideu nemožnosti takového mezikulturního spojení, a jednak se tak Klářina smrt stává zápletkou: křesťané čekají na chybu židů, na záminku pro jejich napadení, a tou je právě skutečnost, že Jakubův otec je lékařem, který se marně pokoušel Kláru vyléčit. Křesťané mu nastrčili její mrtvé tělo do domu a chystali se ho obvinit z jakéhokoliv zrůdného záměru. Tato extrémně vypjatá situace donutí rabína, aby se uchýlil k tomu nejposlednějšímu: k vytvoření ochránce - golema. Je podobný člověku, ale nemá v sobě božskou podstatu - duši. Toman jej zobrazuje jako hliněnou postavu ne větší než je člověk. V případě nutnosti však Golem nabývá podoby velikého stínu: spíše přízraku než obra. Tento stín vzbuzuje v nepřátelích hrůzu, poněvadž v něm každý vidí to, čeho se bojí.
,,Za život panny ať ten starý černokněžník zaplatí životem! Ať ho ztrestá ruka mocného křesťanstva!" rozječel se jakýsi vetchý stařík, co měl ruce jak dvě hůlky.
,,Vylez ven, rabíne!" zařval hodinář. ,,A řekni nám, proč jsi zabil mou dceru!"
,,Na co jsi potřeboval její krev?" hulákal Anton. ,,Abys ji proměnil ve zlato?"
,,Pekl jsi z ní macesy?" pištěl stařík.
,,Nebo jsi chtěl připravit elixír nesmrtelnosti?" překřičel ho Anton. Zaskřípěly panty, dveře se otevřely. Rabín vyšel ven. Dav o něco ucouvl, buď z úcty, nebo aby se na rabína vrhl.
Scéna poukazuje na odvěkou nevraživost způsobenou neinformovaností, strachem z neznáma, pomluvami a pověrami. Ukazuje psychologii chování davu, jenž neuvažuje rozumně, ale emocionálně. Ukazuje zaslepující zášť a touhu po krvi nepátrající po pravdě.
Na pozadí tohoto příběhu je mnoho moudrosti, mnohdy až filozofických postulátů: také proto se nedomnívám, že by knihu mohly ocenit 11leté děti. Golem například nesmí být zneužit pro nedobrou věc. Zároveň však může uškodit i nepřítomnost dobré myšlenky: např. zapomnětlivost (Golem začne ničit vše kolem, protože mu rabín zapomene přikázat, aby si odpočinul). Rabínova žena Perl a jeho dcera Lea jej využívají k práci kolem domu. Několikrát se jim však jeho pomoc vymkne z rukou: je poslán pro jablka a pro ryby a nosí jich tolik, že je jimi dům přímo zaplaven. Celá kapitola však obsahuje i jiné moudro:
,,Golem našemu národu přece prospívá, ne?" zeptal jsem se rabína po cestě zpátky. ,,Všichni si užívají bezpečí. Zakládají rodiny a chtějí mít děti, protože si můžou být jisti, že do ghetta nevtrhne dav. Na hřbitově se může zase pohřbívat, protože máme dostatek půdy."
,,Děti se mají rodit, ať je sebehůř. Kde by byl židovský národ bez dětí, až skončí vyhnanství? Ani povinnost pohřbu nesouvisí s tím, jestli je na hřbitově dostatek půdy nebo ne."
,,Nechápu, proč Golemových schopností víc nevyužíváme. Mohl by změnit celý náš život. Přijde mi to... kruté."
,,Císař to pochopil, a ty ne?" Rabín se teď na mě usmíval, jak kdyby mu ztuhla čelist. ,,Kruté by bylo naopak nechat všechny starosti Židovského města na Golemových bedrech! Každý mluví o Golemových schopnostech, nikdo o těch svých."
Když jsme se vrátili a rabín otevřel dveře svého domu, vyřinul se z nich lesklý proud. Stáli jsme po kotníky v záplavě mrtvých rybích těl. Uslyšel jsem plakat Leu. ,,Já jsem přece nechtěla nic zlého," vzlykala, zatímco jsme vrávorali po rybách dovnitř. ,,Přála jsem si jen, aby Golem přinesl z trhu nějaké dobré ryby! Snad by to mohl obchodníkům nějak naznačit! Zkažené ryby se přece nedají jíst!"
,,Leo, každý obchodník mu namluví, že ty jeho jsou vynikající. Proto přinesl všechny," řekl rabín mírně.
,,Copak je šílený?" naříkala Lea.
,,Možná jsme zešíleli my," poznamenal rabín, ,,když si neumíme dojít pro své ryby sami." [...]
Rozhovor mezi rabínem a císařem:
,,Jeho Veličenstvo dobře ví, že Golem by mu k ničemu nebyl."
,,Pročpak?"
,,Protože nemůže vykonat nic zlého."
,,Tak bychom ho žádali o činy, které jsou pro nás dobré!"
,,Golem nemůže prospět ani svému národu, ani žádnému jinému," řekl rabín důrazně.
Císař se zarazil. ,,Chceš říct, že Golem je zároveň silou dobra i zla?"
,,Golem není síla. Golem je nepřítomnost síly. Kde je on, tam žádná síla nemůže vstoupit."
,,Golemovy schopnosti tedy nejsou nekonečné?"
,,Jeho Veličenstvo mě chápe naprosto správně. Golem je výjimka, která něčemu zabraňuje, ale nic nevytváří. A já jsem tady, abychom se vrátili k přirozenému řádu věcí."
Citát, který se mi líbil:
,,Člověk je starý, když už nemá co vykonat."