The Midsummer Night's Dream. Komedie.
Rámec příběhu - Athénský vévoda Theseus právě slaví svou chystanou svatbu s královnou Amazonek Hipolytou.
Osloví ho Egeus, jenž má starosti se svou dcerou Hermií. Chce ji vdát za Demetria, kterého jí vybral za muže. Ona se však vzpírá, jelikož se navzájem milují s Lysandrem. Aby Hermii nestihl krutý trest, který by za svou neposlušnost otci musela podstoupit, rozhodne se uprchnout s Lysandrem z Athén a setkat se v noci v lese.
Do Demetria je naopak zamilovaná Helena, ten ji však nechce - chce svou přislíbenou Hermii. Helena ví o plánech své přítelkyně Hermie a poví o nich Demetriovi. Chce ho tak také vylákal do lesa, aby ho tam mohla dostihnout a pokusit se ho naklonit si.
Do téhož lesa však kromě nich míří také amatérská herecká společnost, která zde plánuje secvičit patetickou milostnou hru o Pyrhamovi a Thisbě pro královský dvůr.
Další rovinou je hádka Oberona - krále víl a královny víl Titanie o páže, které Titanie nechce Oberonovi vydat. Oberon se jí chce pomstít a vyšle sluhu - elfa pro kouzelný květ, aby jeho šťávu nakapal Titanii do očí, a ta až se probudí, zamiluje se do prvního tvora, kterého uvidí - Oberon je v naději, že to bude nějaká stvůra. Oberon však zároveň vidí, jak se Helena hádá s Demetriem - ten se jí snaží zbavit. Žádá tedy Oberon Elfa Puka, aby stejným způsobem očaroval i Demetria, aby se do Heleny zamiloval. Puk se však splete a šťávu nakape Lysandrovi. Lysandr se probudí a hned se zamiluje do Heleny. Hermii nechá opuštěnou v lese. Titania se rovněž probudí a zamiluje se do řemeslníka (herce) Klubka s oslí hlavou, kterou mu přičaroval Oberonův elf. Když si Puk uvědomí svoji chybu, očaruje i Demetria, aby se zamiloval do Heleny.
Demetrius, Lysandr, Helena a Hermia se potkají. Jak Lysandr tak Demetrius jsou zamilovaní do Heleny, ta si však myslí, že si z ní oba dělají blázny. Hermia se velmi hněvá na Helenu kvůli Lysandrovi. Lysandr a Demetrius chtějí o Helenu bojovat. Oberon, který to vše pozoruje, za nimi pošle Puka. Díky elfovi se Lysandr a Demetrius minou a kvůli únavě usnou. Na stejné místo dojde Helena a po ní i Hermia. Obě usnou a elf napraví, co zkazil. Titania vrátí Oberonovi páže. Ten ji zbaví kouzla a Klubkovi odčaruje oslí hlavu.
Ráno už jsou spolu Hermia s Lysandrem a Helena s Demetriem. V lese se objeví také athénský vévoda Theseus se svou budoucí manželkou. Klubko se vrátí ke zbytku herců. V Athénách se slaví tři svatby - vévody Thesea a královny Amazonek Hippolyty, Lysandra a Hermie a Demetria s Helenou. Po svatbě zahrají herci na hostině svoji hru.
Starý měsíc ubývá zvolna, takže touhu mou
napíná jako kmet, co dědictví
mi mrhá stále odkládaným skonem.
[...]
Ty, Lysandře, tys pro ni skládal rýmy,
děvčeti posílal jsi dárečky
a při měsíčku pod oknem jí pěl
šálivým hlasem verše mámivé,
prstýnkem z vlasů její cit jsi jal,
pak náramkem a nato cetkou, tretkou,
fialkou, mlsem, prostě hloupostmi,
jimž neodolá nezkušené mládí.
[...]
Hermie o hrozbě klášterem:
Tak růst a žít a mřít
chci já, můj pane, než bych zadala
své panenství takové vrchnosti,
jíž se má duše nechce v léno dát.
[...]
DEMETRIUS: Podvol se, Hermie, a ty, Lysandře,
popusť svůj planý nárok mému právu.
LYSANDER: Získal sis lásku otce. Víš co, Demetrie?
Popusť mi Hermii a vem si jeho.
[...]
HERMIE:
Když věrnou lásku vždycky čeká kříž,
je to už asi vůle osudu.
Učme se proto trpělivě nést
to samozřejmé navštívení křížem,
jež patří k lásce jako sen a vzdechm
jak toužení a soužení a slzy.
[...]
KLUBKO (herec)
Milý Petře Kdoulíčku; nejdřív nám pověz, o čem ta hra jedná, potom přečti jména herců, a tak se postupně dostaneš ke kardinálský věci.
KDOULÍČEK
Tak jo. Naše hra jedná: - je to přesmutná komédie o strašlivý smrti Pyrama a Thisby.
[...]
Ty máš připsanou úlohu Pyrama.
KLUBKO
Kdo je ten Pyramus? Milovník? Nebo tyran?
KDOULÍČEK
Milovník, kterej ze samý lásky spáchá galantní sebevraždu.
[...]
KLUBKO
Dej mi proboha toho lva. Já budu řvát, až bude všem dobrým lidem srdce usedat. Já budu řvát, až i kníže zvolá: "Ať řve, ať v jednom kuse řve!"
KDOULÍČEK
Kdybys řval moc příšerně, vyděsil bys kněžnu a dámy, a ty by začaly ječet a nás by pak všechny pověsili.
KLUBKO
To je fakt, přátelé, kdybysme dámy připravili o rozum, nenapadne je v důsledku toho nic moudřejšího, než aby nás daly pověsit. Jenomže já svůj orkán zakomoduju tak, že budu řvát něžně jako holoubátko-boubelátko, budu řvát sladce jako slavík.
KDOULÍČEK
Ty nemůžeš hrát nic než Pyrama. Protože Pyramus je štramák a mužskej k pohledání. Je to prostě fajnovej chlap, a tak ho nemůže dělat nikdo jinej než ty.
[...]
TITANIE
Od léta jsme se ještě nesetkali
- na horách, v lese nebo na pastvině,
u studánky, v rákosí u potoka,
či u moře, na břehu s oblázky -,
abys nám tanec při píšťalách větrů
nekazil tím svým věčným hudrováním.
A proto větry, když nám hrály marně,
nasály pomstychtivě z mořských plání
jedové výpary, jež nyní na zem dští
a každou říčku nadouvají pýchou,
že z břehů svých se bujně rozlévá.
To proto vůlk napínal marně šraňky,
marně se oráč dřel a obilí
uhnulo dřív, než narostly mu vousy;
hrazení prázdná, pole zaplavená
a chcíplá stáda klovou havrani,
v bahnisku tonou hřiště pro děti
a nikdo neprošlapal pěšinky,
protože do luk nohá nepáchne;
zima je nevábná, lid žádnou noc
neslaví písní ani koledou.
[...]
DEMETRIUS
Uteču ti a schovám se ti v křoví
a nechám tě tu dravcům na pospas.
HELENA
To srdce dravec neměl by co ty.
Běž si, když chceš, všechno je naruby:
Apollo prchá, Dafne za ním pádí,
holubice, ta stíhá orla, laň
se žene za tygrem. K čemu ten spěch?
Když slabý honí, silný utíká?
DEMETRIUS
Nech si ty svoje argumenty! Jdu.
A jestli za mnou půjdeš, namouduši,
ještě ti někde v háji ublížím.
[...]
HELENA:
Ta honba za láskou je moje kletba!
Čím víc ho prosím, tím víc o mě nedbá.
Blažená Hermie! Ať leží teď kde chce,
očima připoutat si umí milence.
Proč jsou tak jasné? Od pláče to není,
to mé by zářily až ke zbláznění!
Ne, ne, jsem ošklivá a ztrhaná jsem v líci,
zvěř prchá přede mnou jako před medvědicí!
[...]
LYSANDER
Hermii neviděla. Spí! - Jen spi!
a za Lysandrem víckrát nechoď mi.
Neb jako přesycení ze sladkostí
působí vždycky nejvíc na vnitřnosti,
a jako bludy, které odvrhnul jsi,
žes neprohléd je, nejvíc se ti hnusí,
tak pro tebe, má sladkosti, můj blude,
nyní jen hnus a odpor ve všem zbude.
Dám nové lásce v službu vše, co jsem,
abych mohl být jejím rytířem.
[...]
KLUBKO
Přátelé, to si musíme nechat řádně projít hlavou. Přivést lva - bože chraň - mezi dámy, to by byla zatraceně nebezpečná mela. Neboť je pravdou, že mezi divokými kury nic není strašnějšího nežli živej lev.
[...]
RYPKA
Jejda, Klubko, pánbůh s tebou a zlý pryč! Někdo tě metamorfízloval!
[...]
KLUBKO
Ač pěnkavě a vrabci též
kukačka v hnízdo snáší,
ač "klu-ku" volá, nikdo "lžeš"
říct se jí neodváží,
protože kterej kluk nebo i ženatej mužskej by se zahazoval s pitomým ptákem a vykládal mu, že nesnese, aby mu snášel do hnízda.
[...]
Ach, milý pane Otrubo, jsem dojat vaším utrpením. Ta zbabělá a obrovitá hovězina pozřela nejednoho člena vašeho urozeného rodu. Ujišťuji vás, že mi osud vašeho příbuzenstva mnohokrát vehnal slzy do
[...]
PISKÁČEK
Jestli se nevrátí, tak s naší komedií utřem nos. Bez něj by to nešlo, že ne?
KDOULÍČEK
Ani nápad. Nikdo v celejch Athénách nepředvede Pyrama tak jako on.
PISKÁČEK
To ne. Má na to hlavu, jakou z nás nemá ani jeden.
KDOULÍČEK
A taky nejlepší hlas. A figuru - to je holt prostituce.
PISKÁČEK
Chtěj jsi říct "konstituce", ne? "Prostituce" je, božechraň, hanebnej pojem.
[...]
KLUBKO
[...] A nejezte, milí páni herci, nejezte cibuli ani česnek, neboť naše řeč musí bejt libozvučná.
[...]
THESEUS
[...] Tak tropí si z nás fantazie smích:
pakliže něco těší naše smysly,
vymyslí si, kdo s námi dobře smýšlí,
když v temné noci strach nás posedá,
za každým křovím vidí medvěda.
HYPOLITA
A přece, myslím, noční dobrodružství
a zvraty v citech, o nichž mluví shodně,
nesvědčí o přeludech fantazie,
leč o něčem, co ač je podivné
a jistě zvláštní, má cos do sebe.
[...]
KDOULÍČEK
Jsme tedy zde, bychom vás zesměšnili,
to by tak hrálo, hrát vám komédii,
to je náš cíl, ukrátit dlouhou chvíli
vám nechceme, však strojit martýrie
herci se chystají, hned uhlídáte
příběh, co asi všichni dobře znáte.
THESEUS
Ten chlap je ne moc mocen interpunkce.
[...]
KDOULÍČEK
Muž, který v ruce třímá lucernu,
toť Měsíčník, on svítil jenom pro ně,
když scházeli se, ať se propadnu,
u prastarého hrobu v Babylóně.
Leč krutá šelma - jmenovitě lev -
Thisbu, jež první přišla sem v tu noc,
zažene pryč a vyděsí ji moc.
Jak utíká, plášť Thisbě s ramen spadne a hubou od krve ho zbrotí lev.
Vtom vstoupí Pyramus a zrakem padne
na onen plášť a mrtvé lásky krev.
I zlíbá zbraň, zlou zkrvavenou zbraň,
a v hrdou hruď si hnusný hrot ten skloní,
Thisba, dřív ukrytá, teď hledí naň
a toutéž zbraní bodne se - je po ní.
To milenci i Měsíc, Lev i Zeď
vám nyní budou řádně předvádět.
THESEUS
To se podivíme, až začne mluvit lev-
DEMETRIUS
Nebylo by divu, pane. Proč by neměl mluvit lev, když má každý osel plno řečí.
[...]
PYRAMUS
A ty, ó zdi, ó sladká drahá zdi,
co statky otcův dělíš jako tvrz,
ty zdi, ó zdi, ó sladká drahá zdi,
nastav mi díru, ať se mrknu skrz.
(Zeď udělá díru z prstů)
[...]
PYRAMUS
Tak ani Rómus nebyl věrný Rémě.
THISBA
A Réma Rómovi, budiž jim lehká země.
[...]
THESEUS
Měsíc a lev zůstali naživu, aby mohli pochovat mrtvé.
DEMETRIUS
Zeď taky.
KLUBKO
Ta určitě ne. Zeď, co dělila jejich rodiče, je navždy rozkotaná. Bylo by nyní libo podívat se na epilog, nebo si radši poslechnete dupák, předvedený dvěma z nás?
THESEUS
Jenom ne žádný epilog. Za to, co jste předvedli, se přece nemáte proč omlouvat. K čemu omluvy. Všichni herci umřeli a o mrtvých jen dobré.