Básnická sbírka bulharského autora z roku 1992, v České republice vydáno v překladu Ondřeje Zajace v roce 2009 v nakladatelství Literární salon. Překladatel Ondřej Zajac vystudoval bulharskou a srbskou filologii na UK a zaměřuje se na překlad poezie v těchto jazycích. Jeho tvorba i překlady byly oceněny v několika soutěžích (např. v překladatelské soutěži Jiřího Levého za Gospodinovy básně ze sbírky Třešeň jednoho národa). Zajac publikuje např. v literárním časopise Tvar.
Název sbírky Lapidárium (část muzea s archeologicky významnými úlomky kamenů; lápil – malý kámen sopečného původu; lapidární styl – krátký, výrazný, jasný, takový, který má kvality nápisů na kameni) odráží formu, kterou si autor zvolil. Jednotlivé básně, vznikající mezi lety 1989 a 1991, jsou velmi krátké a úsečné, někdy spíše filozoficko-reflexivní, jindy prudce výbušné a jazykově či myšlenkově experimentální.
Sbírka obsahuje celkem 61 básní, některé z nich se sdružují v menší celky spojené společným nadpisem. Motiv kamene v některých básních nacházíme vyloženě zjevně, jindy v motivech kameni blízkých (Bourají staré hřbitovy).
Autor skládá poklonu přírodě a její všemocnosti, a vytyčuje tak již na začátku své tvůrčí cesty myšlenku, že každá lidská činnost se odvíjí od přírodního dění a je pouze jejím nepovedeným odrazem.
Prolog:
„Být úsporný ve slovech – odpovídá přírodě.
Prudký vichr netrvá po celé ráno,
prudký déšť netrvá po celý den.“
Lao-c‘
z básní, které mne zaujaly:
JEDENÁCT POKUSŮ O URČENÍ
II
to
není To o čem přemýšlíte
to
je to nic v místnosti co vás nutí
zprudka se otočit
VI
Je něco shodného
v broukovi a růži
a tohle je
to
X
to
je mizící a křehké
Pojmenuješ-li to umírá
Chytíš-li to odchází
a rozpustí se v tobě prázdno-
to
Domnívám se, že předmět tohoto drobného cyklu, čili „to“, má znamenat jakousi přírodní sílu nebo zákon, Přírodu samotnou, na jejích principech všechno funguje a k nimž se vrací. V jednotlivých „pokusech o určení“ je „to“ připodobňováno ke Smrti, Bohu nebo nedefinovatelnému nutkání.
Smyslnost
Slída
jako slina,
slunce a
skála.
Krátká báseň pohrávající si se zvukomalbou i moderně grafickou podobou, která evokuje něco klouzavého, snižujícího se, kluzkého... Sám obsah je plný materiálních protikladů, a kontrast, jak se domnívám, je dle autora základ smyslnosti.
Haiku pro muže
Muž se otočil zády k cestě
mokré podzimní listí
a obláček páry
Zde spisovatel ukázal také svůj smysl pro humor. Prozaická biologická činnost muže podaná trendy japonskou formou.
LOV
II
Slunce pomalu našlapuje
a netroufá si upít
Ještě si počkám
Gospodinov se zdá být mistrem zkratky v líčení nálad počasí, zvláště mnoho jich v této sbírce líčí podzimní a zimní prchavé okamžiky.
Láska
Každou noc
snít o ženě
vedle které ležíš.
Teorém
Je dokázáno
že se vesmír zvětšuje
Tudíž
my se vzdalujeme
navzájem
Deník
Listopad trvá už
39 listů
a skončí zítra
Moucha je dotěrná myšlenka
co mlátí do lebky jak do okna
Počkám si
až se přilepí v zapomenutých povidlech
mých starých veršů
Nápis
...protože
útěk před slovy je lehký
ale jak se zachráníme před tím
co zamlčujeme...
Kočka
Nevinná jsi jako dítě
které věší kočky
po stromech
na jaře
v
i
s
í
m
na úsměvu
se kterým od
chá
z
í
š
Tato báseň na téma Kočka má text ve tvaru kočky J.
Asi nejobscénnější básní sbírky je jedna z minicyklu FONETIKY:
CHUTNÁM TI, ZLATO?
Slova jsou malé rybky
plné kostiček – souhlásek
Dovol mi je vykostit dřív
než se rozplynu v tvých ústech
-U Á I, A O?