1.sbírka (1858)
- Podobnost s Májem. Dílo sarkastické, netradiční, útočné, moderní
- Plná pesimismu, skepse, ukazuje zmar všeho, ztrátu iluzí, marnost života v proudu času
- Prostředím je hřbitov, motivem hroby, smrt, depresivní atmosféra pohřbu. Dotýká se otázky víry – zda je v ní nějaký smysl (označeno jako rouhačské dílo).
- Ironicky polemizuje nad smrtelností a marností lidského života (O dušičkách na hřbitově větřík / vesele si s lidmi pohrává, / radostí snad, že to množství lidstva / pro hřbitov už zase dozrává…
- Zabývá se i láskou, jejím smyslem a její nestálostí
- Jazyk je složitý
- Přijato s velmi zápornou kritikou
Když nás srdce pobolívá,
náhle se kdys ztiší,
stane jako v přemýšlení,
pak zas dál pospíší.
Tak si srdce hraje jako
tiché dítě stále,
chvilkou tiše-tiše stojí,
pak zas bolí dále.
…
Ach přišla láska s milým žebroněním
a zaklepala stoudně na mé dvéře,
já vroucí dívku chladným okem měře
ji hrubě odbyl: „Pozděj!“
A přešla leta s tklivým žebroněním,
svou všechnu náděj mdlým už okem měře,
jsem klepal sám na lásky bílé dvéře,
a zvnitř to znělo: „Pozdě!“
…
Neplač, neplač, brachu, nenaříkej,
že je záhad v světě k znavení,
jenom pít a jíst si pilně zvykej,
v hrobě času dost prý k strávení.
A až umřeš, budeš zbaven všeho,
tělo v prach se moudře rozpadne,
a co zde ti bylo záhadného,
zůstane ti pak i záhadné.
…
Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,
oko svaté runy lebky čítá,
a má mysl z črtů zapletených
živý obraz žití v sobě splítá.
Tak jak v paměť obraz mrtvoly se vrývá,
ryje mysl v lebku znamení, -
vidíš brachu, moh’s mít lebku hladší,
méně jen, ach méně myšlení.
Onu runu láska vryla, zášť snad tuto,
onu blaho, tu snad neštěstí,
a zdaž ty, jež činí cesty kratší,
stopy přemýšlení nevěstí?