Ján Kollár
(1793 – 1852) první český básník národního obrození, zároveň jazykovědec a evangelický kněz. Pocházel ze slovenské evangelické rodiny, byl vyučen řezníkem, ale to jej nebavilo. Vystudoval teologii v Jeně, kde se seznámil s Goethem a německou literaturou. Německé prostředí v něm vzbudilo národní cítění. Zmiloval se do Frederiky Wilheminy Schmidtové, kterou si sice dlouho nesměl vzít, ale lásku k ní promítl do postavy Míny ze své Slávy dcery. Kollár usiloval o sblížení Slovanů v kulturní oblasti. Sbírka Básně z roku 1821, zvláště její první dvě části, Znělky neb sonety a Elegie, byla významná pro krystalizaci Slávy dcery. Je zde zdůrazněna potřeba velké ideje, klade také důraz na význam lásky, v níž tkví lidská podstata. Ideu panslovanství vyjadřuje v díle O literarnéj vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými (1836): Slované jsou jeden národ, dělí se na 4 kmeny (československý, polský, rusky a ilyrský, což jsou Jižní Slované).