Prosté motivy

Jan Neruda

- 5. sbírka (1879-1882)

- Lidský úděl v jednotlivých ročních obdobích (4 oddíly: Jaro, Léto, Podzim, Zima)

- Autobiografické rysy – lyrický hrdina je osamělý stárnoucí muž, vzdává se naděje na rodinné štěstí. Pomíjivost jedincova žití.

- Psáno při těžké nemoci.

JARNÍ: Po zimě přichází jaro, básník se ale nechce zimy vzdát, protože jaro už nechápe, jaký má smysl všechna ta radost z něj. Dívá se sám na sebe do zrcadla, vidí starého, sešlého muže a říká si, že asi kdysi zapomněl zemřít. Přece však ho moc jara nakonec udolá a on pocítí alespoň trošku radost a záchvěv mládí.

LETNÍ: Poměrně optimistické básně, hlavním námětem je láska, po které básník i ve svém věku stále touží a jí si všímá na každém kroku.

PODZIMNÍ: sentimentální básně ovlivněné přicházejícím podzimem a jeho náladou.

(Podzim je zde a krátký den,/ svět jak by k spaní odstrojen./ Již širý kraj zhědnul a hory jsou / jak holé zdě, / a vzpomenuv jara nevíš víc, / nač bylo zde. // Zkouším si myslet jaro zpět-/ těžký je myšlének zpětný let!/ Kdo uhod by němém tom o lese,/ že zpěvem zněl, / kdo o nahém keři trnovém,/ že růže měl?...)

ZIMNÍ: básník pomýšlí na blížící se smrt. Cítí, že už ztrácí síly, cítí únavu, bolest.

…Řekla bolest ku bolesti:/ „Co tu sestro hledáš?/ Sotva že si někde hnízdím,/ již si ke mně sedáš.“ // Odvětila nová bolest: / „Vždyť jsme spjaty v kruhy, / kam jde jeden toho rodu, / tam jdou všechny druhy.“