Josef Dobrovský
(1753 - 1829) zakladatel českého literárního dějepisu, zavdal nejsilnější podněty ke kulturnímu i jazykovému českému hnutí. Byl to typický osvícenský vědec, zastánce kritické skepse. Osvětlil některé sporné otázky českých dějin. Studium na FF v Praze na něj mělo vliv kriticismu, vědecké skepse, ale ovlivnil ho i pozitivismus fyzika Josefa Steplinga. Na vědeckou činnost ho připravilo také studium teologie a orientálních jazyků, umožnilo mu to lepší interpretaci biblických textů. Působil jako vychovatel u hraběte Nostice, kde měl k dispozici velikou knihovnu. Stal se členem Královské české společnosti nauk (ačkoliv psal svá díla německy). Otiskl Zlomek evangelia sv. Marka (ten dostal Karel IV.,údajně jej napsal apoštol Marek), rozebral jej z lingvistického hlediska a zjistil, že je to pozdější opis a tudíž ztrácí význam – církevní kruhy byly pohoršeny, ale jeho teze byla potvrzena. Věnoval se studiu slovanských jazyků (ovládal téměř všechny živé slovanské jazyky), staroslověnštiny (Základy starého nářečí slovanského jazyka – Institutiones linguae slavicae dialecti veteris, 1822) → je zakladatelem slavistiky. Lišil jediný slovanský národ (jazyk), dělí se na slovanské kmeny a jazykové větve. V té době existoval rozpor ve spisovném jazyce na základě několika užívaných mluvnic → Dobrovský vydal Zevrubnou mluvnici českého jazyka, kde použil češtinu doby veleslavínské, tedy z doby, kdy vznikla i Kralická bible. Vytvořil zde celý vnitřní morfologický systém (např. začal prosazovat rozlišování psaní i/y)