Advent
- 1939, vrcholné dílo. Román s baladickou atmosférou, dramatickými konflikty a vzrušenou emocionalitou
Retrospektiva. Matka Františka hledá v noci po celém statku svého syna Metoda, který zase utekl, a při tom se jí odehrává celý její život. Vyrostla ve velmi chudé rodině s mnoha dětmi, od malička pracovala. V mládí měla lásku – Jana, se kterým počala dítě, ale on se záhy zabil, když káceli strom. Z Františky se pak stala svobodná matka „zavitka“, a dobrovolně se sama kvůli hanbě vyčlenila ze společnosti a žila u maminky v ústraní. Těžce pracovala, vyráběla punčochy, aby dítě uživila. Metod se stal smyslem jejího života, nade vše ho milovala a snažila se ho s láskou správně vychovat. Protože však kvůli práci na něj neměla příliš čas, vychovávali ho její o mnoho mladší sourozenci, kteří ho učili mnoha nešvarům.
Když pak o Františku projevil zájem bohatý sedlák z Javorové, Jura Podešva, měla Františčina maminka velkou radost, že z její dcery bude pořádná vdaná žena, že bude mít všeho dostatek a František pozná pevnou ruku otce. A Františku do svatby natlačila. Jura ji chtěl jen proto, že byla krásná, jeho syn se ženou ji nesnášeli, neboť se jim vkradla bez ničeho do rodiny a ohrozila jejich dědictví a nejvíc ji nesnášela služka Rozína, která měla Juru tajně ráda a dělala Františce neustále naschvály, žalovala na ni, urážela ji i malého Metuda. Františka chtěla, aby ji Jura propustil, ale on se jí bál. F musela pracovat tvrdě jako zdatný chlap, a Jura jí nesvěřil nikdy žádné peníze, jako by společný majetek neexistoval, jako by byla neplacený otrok. Dokonce ji několikrát podezříval z krádeže. Malý Metud byl brzy za kravaře, musel pást za jakéhokoliv počasí a i při nemoci, všechny hry mu byly zakazovány, neustále byl peskován. Jakoukoliv změnu v zanedbaném domě, kterou Františka chtěla, jako nové podlahy místo prohnilých, byly odsouzeny jako pýcha. Život na Javorové se stával stále nesnesitelnější, ale Františka jej trpěla z křesťanské pokory a kvůli Metodovi.
Ten se však začínal čím dál víc toulat, aby se vyhnul statku, kde je jen nenáviděn a kde musí pracovat jako otrok, často nebyl několik dní doma, lhal a kradl drobné peníze. Františka byla neštastná, ale přece jen ho stále milovala. Cítila, že se jí jeho výchova vymyká, ale nechtěla jej bít, když od ostatních dospělých zakoušel tolik zášti.
Když jej této poslední noci usilovně hledala po celém statku, kde se často ukrýval, byla její nenávist k Jurovi i k Rozíně stále silnější, až z toho málem zešílela. Volala Metuda po celém statku, až oba trýznitele probudila. Nakonec jej našla na hůře, Jura i Rozína stáli pod ní v seně a ona spontánně hodila lucernu do sena a Matuda odnesla prokřehlého domů. Byl konec adventu, který pro ni znamenal i konec trápení. Jura i Rozína uhořeli.