Jan Werich a Jiří Voskovec
Hra Osvobozeného divadla z roku 1932. Je koncipována jako pohádka.
Robin Zbojník je osoba tak mlhavě legendární, že jsme si dovolili z něho udělat v první fázi předčasně zestárlého hypochondra, z něhož jednoduchým psychologickým zázrakem znovu nabyté sebedůvěry (podle rovnice: komplex méněcennosti ze studu nad lysou hlavou – klobouk zakrývající pleš – nutnost udržet si klobouk na hlavě – odvaha – trénink k nabytí fyzické síly – uzdravení – zánik původního impulsu) stává se jarý zbojník.
Autoři dokonce použili překlad jedné věty z původní legendy o Robinu Hoodovi, kterou si vzali za východisko – „Lyttle Geste of Robin Hoode“. Stejně jako ve všech zpracováních látky, i zde bojuje Robin o čest krásné dívky (zde lady Johanny) a proti bařtipánství šerifa Nottinghamského, jenž kuje mocenské pikle s Boleslavem, bratrem krále Edwarda, jenž byl tou dobou nepřítomen na křižácké výpravě.
BOLESLAV: Bratře králi, došla bagančata!
EDWARD: To mne těší, tak dej rozkaz obouvat!
BOLESLAV: Už se stalo, bratře králi!
EDWARD: Tak co ode mne chceš?
BOLESLAV: Jenže všechny boty jsou levé!
EDWARD: A kde jsou ty pravé?
BOLESLAV: Na ty se zapomnělo.
EDWARD: (řve) Rány boží, které nemehlo to objednávalo?
BOLESLAV: Ty, bratře králi.
EDWARD: Vždyť je to hrozné, sheriffe, já nevytáhnu do války, já nemůžu, já nesmím, vždyť já slíbil na odzbrojovací konferenci, že už nebudu válčit. Co by tomu řekla Společnost národů!
SHERIFF: Sire, my jsme přeci válku nezačali, my vedeme válku obrannou, a válka obranná je nejen povolena, ale i nutna.
EDWARD: Sheriffe, ty se budeš mýlit! Jak to, že jsme válku nezačali, vždyť nám přeci nikdo nic neudělal. Vždyť my ani vlastně nemáme nepřítele. Aha!
SHERIFF: Jak to, že nemáme nepřítele? A co krize? To je náš nepřítel.
EDWARD: No ano, ale na krizi jsem políčil celní přehrady, zvýšili jsme cla a zavřeli hranice!
SHERIFF: A co z toho máme? Nezaměstnanost je větší než předtím! Sire, ve válce je naše spása.
EDWARD: Něco na tom je. Naši největší zbrojmistři, Krupp a Schneider, mi to píší taky. Já tomu rozumím! Když potáhnu do války, budou dělat šípy a luky a zaměstnají plno lidí, no a ten zbytek, co nezaměstnají, padne v boji.
SHERIFF: Jest údělem chátry, aby nesla tíhu situace!
Edward odjíždí do boje, svěří lady Johannu, svou schovanku, do péče lorda Broadcastinga, za kterého ji provdá. Ovšem proti její vůli. Johanna se zamiluje do Robina, aniž tuší, že její nenáviděný manžel, kterému však zůstává z morálních zásad věrná, a Robin Zbojník, jsou tatáž osoba. To se doví až v závěru.
Voskovec a Werich hrají Troubu a Rouru. Každý den se střídají, kdo bude dělat pána a kdo sluhu. Sluha nosí s sebou lůžko a pán rozhoduje, kde se bude nocovat.
(Roura se výhružně posadí. Trouba si honem lehne, Roura si také lehne. Trouba začne chrápat a pískat. Roura vstane a poslouchá Troubovo chrápání. Trouba přestane chrápat. Roura si lehne. Trouba začne znovu a nepravidelně chrápat, zapomene písknout. Roura pískne místo něho)
TROUBA (se probudí): Co tady pískáte?
ROURA: Za prvé nepískám, za druhé jsem ještě nezamhouřil oka a za třetí chrápete.
TROUBA: Vyloučeno!
ROURA: Že chrápete!
TROUBA: Vyloučeno! Vy pískáte, já vás slyšel.
ROURA: Vy jste chrápal a najednou jste nepísk, tak jsem písk já.
TROUBA: Jakpak nemám chrápat, když pískáte!
ROURA: Výborně, uvažte prosím kde by byla bez chyb škodolibost lidská, jež je přece kořením života? Nebýt chyb, nemohl byste se škodolíbiti nad chybami svých bližních a bylo by vám smutno. – Leč, prosím, uchylme se ke konkrétním případům. Vemte dědečka...
TROUBA: ...Vašeho dědečka?
ROURA: Nikoliv, dědečka ad absurdum, dědečka an sich...
TROUBA: ...Rozumím, dědečka sub specie aeternitatis, tedy Vousaté Něco.
ROURA: Správně. Nechte toto Vousaté Něco spadnouti se schodů. Co se stane? – Dědeček bude mít bouli. A co budou dělat vnoučata?
TROUBA: Budou se popadat za bříška.
ROURA: Zcela tak. Vidíte tedy, že dvě chyby tu mají dva kladné výsledky: Dědeček učinil chybu, že spadl se schodů, a vnoučata se smějí. Vnoučata by se nemohla smát, kdyby neměla chybu škodolibosti.
ROURA: Takových praktických příkladů máme řadu. Prosím, režim. Jaký by byl režim, kdyby byl bez chyb?
TROUBA: To není dobře volený příklad, protože režim nemá chyby, režim má censuru. Ale řekněte, kde by byli žurnalisté, kdyby nebylo chyb, o kterých by psali?
ROURA: Myslím, že by si je vymyslili.
TROUBA: To je ostatně běžná praxe.
ROURA: Horší by bylo, kdyby žurnalisté sami byli bez chyby.
TROUBA: To by nebyli žurnalisté.
...
Bohužel ani chyby dělat není přáno,
Protože stojí psáno, komu není shůry dáno,
V apatyce nekoupí, takže chyby může dělat chytrý,
nikdy však hloupý,
Protože hloupý si za chyby nic nekoupí.
(z písně Chybami se člověk učí)