- Kniha autorových osobních zážitků z období politického věznění v letech 1962 – 1963 ve věznici v Kartouzích. Škutina byl odsouzen za vykonstruované „snížení vážnosti prezidenta republiky“ Antonína Novotného, konkrétně prý za to, že Škutina řekl na několika veřejných shromážděních, jako je Fimový klub, že prezident je vůl. Ve skutečnosti šlo pouze o to, že se prezident vyjádřil k jednomu filmu točeném v Jugoslávii, kterého byl Š. scénáristou, že „někteří filmoví tvůrci podlehli kosmopolitním tendencím jugoslávských revizionistů“, neboť po natočení filmu přestala být Jugoslávie na „seznamu přátel“ – a Š. prohlásil, že by pan Novotný neměl mluvit do věcí, kterým nerozumí, byť je prezidentem. To tedy byla skutková podstata jeho zločinu.
- Kniha popisuje humorným a satirickým podáním již nesmyslnost tohoto obvinění, vykonstruovanost soudu, jehož výsledek byl předem rozhodnut, jeho výpovědi, kterou sepsal někdo jiný a Š. byl donucen k podpisu. Popisuje nelogičnost jednotlivých součástí vězeňského režimu, jako ranní prověrky, přepočítávání, prohlídky cel, diety, posouvání významu slov, jako „vycházka“, „oběd“ apod.
- Zmiňuje např., že už sám název pro komunistický kriminál „ústav nápravného zařízení“ je absurdní, neboť nikdy nikoho nenapravil a navíc zkazil charakter i původně dobrých lidí.
- Škutina se vysmívá tuposti a omezenosti bachařů, jejich slepému dodržování nesmyslných nařízení a pravidel, nulovému smyslu pro humor, nízké slovní zásobě.
- Seznamujeme se s lidmi, se kterými se ve vězení setkal, kteří byli často velice slušní a inteligentní (např. celá naše církevní hierarchie, lékař), a se kterými společně pomocí vtipu bojovali proti nekonečné hlouposti věznitelů. Zvláště církevních hodnostářů si Škutina velice vážil a učil se od nich trpělivosti a pokoře, která mu pomohla vězení lépe snášet.
- na začátku každé kapitoly jsou anekdoty napadající tehdejší režim. Např. „Kdy byly první svobodné volby? – Už v ráji. Bůh přivedl Adamovi Evu a řekl: Na, vyber si!“
- O napsání této knihy byl Škutina požádán redaktory časopisu Reportér bezprostředně po propuštění. Napsal ji během jediného odpoledne. V den jejího vydání byla kniha zakázána a měla být zabavena z pultů knihkupectví, náklad půl milionu výtisků byl však do několika hodin kompletně rozebrán.