Dobrodružství pavouka Čendy

Pavel Čech

Kniha určená dětem mladšího školního věku, eventuelně i předškolákům. Kniha byla vydána 2014 v nakladatelství Petrkov. Dominantou knihy jsou ilustrace Pavla Čecha, něžné, poetické a využívající kombinovanou techniku koláže deformovaného papíru a jiných materiálů s kresbou, což vytváří dojem plasticity a realistična. Pravá strana knihy je vždy cele věnována ilustraci, levá doprovází obraz textem se zvětšenými písmeny. Styl je stručný, aby malé dítě neunavilo kvantum popisů, přesto však Čech zachází s jazykem velkoryse, jeho jazyk je i na malém prostoru bohatý a zajímavý, nesnaží se o nucený primitivismus jako jiné knihy pro děti.

Kniha pohltí dětského čtenáře hned v několika rovinách: můžeme sledovat věrné přátelství Čendy a kukačky, kteří společně žijí ve starých kukačkových hodinách. Čenda zachrání kukačku z bořícího se domu, i když riskuje vlastní smrt. Vidíme také každodenní píli a péči, jež Čenda věnuje hodinám, aby řádně šly a tikaly. Můžeme sledovat reakce dětí na fakt, že starý a rozbitý opuštěný dům je uvnitř vlastně velmi poetický, i když v něm nebydlí lidé a je v něm nepořádek (dům zaplnily myšky a Čenda s kukačkou), konečně také zda budou děti dům, se kterým toho už tolik prožily, litovat, když dojde na jeho demolici.

Nechybí ani epická stránka příběhu — kukačka zachrání Čendu před zlodějem, který se jej nic netušícího chystá zaplácnout srolovanými novinami. Ten je za své zlé úmysly po zásluze potrestán, a když rozbije kukačky nešetrným natahováním pérka, leknutím spadne ze schodů.

Zajímavým prvkem je grafické pojetí písma. Text je zahnutý do obloučku, pokud je řeč o houpání liány v knize o Tarzanovi, písmenka nadskočí jako slova, která vyděšená moucha koktala, text vede vlnovkovitě dolů, když zloděj zrovna padá ze schodů.

“Co teď?! Co teď?!” vířilo kukačce hlavou. Zloděj se už rozpřáhl.

Na ciferníku je za tři minuty půlnoc.

“Musím ho varovat!” říkala si kukačka, ale nějaký vnitřní hlas ji hned napomenul: “Vždyť není celá! Nemůžeš přece zakukat, kdy se komu hodí. Těch pár minut musíš počkat.”

Věděla, že nemá čas. Za tři minuty bude Čenda na placku! Hlas jí však zase odporoval:

“Nikdy jsi nezakukala ani později, ani dřív; chceš, aby na světě vznikl zmatek?! Aby slunce nevyšlo, aby se říkalo, že neumíš kukat, chceš aby…:”

Nic netušící Čenda popolezl

o řádek níž.

V tlouštíkově tváři se objevil odporný úsměv a ruka s novinami zasvištěla vzduchem…

Ve stejnou chvíli se dvířka hodin rozlétla a z nich vyrazila kukačka.

Setmělým pokojem se rozlehlo příšerné, skřehotavé, hrůzu nahánějící zakukání, zakukání pronikající až do morku kostí. Kukačka zakukala tak, jak nikdy předtím ani nikdy potom žádná kukačka nezakukala.

Dva červotoče klepla pepka.