- psáno v letech 1915-1917, popisuje stejné období
Známý herec Národního divadla, Jiří Jesenius (29 let), je na letním bytě na Českomoravské vysočině s přáteli z Prahy – manželi architektovými, 20tiletou Klárou, která se chce stát operní pěvkyní a kterou Jesenius tajně miluje a ještě několik přátel. Jsou pozváni na ochotnické představení Hamleta do místní vsi. Hra je dosti amatérsky provedená a zvláště diváky odpudí představitel Hamleta – nevědí, zda divadlo tak skvěle paroduje a dělá z něj paskvil úmyslně, nebo zda je tak velice nenadaný. Zároveň herec zaujme i vroucí bolestí, kterou dokázal v jednom monologu předvést. Je to Jan Veselý. První setkání s ním tedy vyvolá v Jeseniovi rozčilení. Ptá se Veselého, kdo je a kde působil přetím. On odpovídá, že vůbec hercem není, že byl v Americe a trampoval po prériích.
Veselý navštíví později Jesenia v Praze, a žádá ho, aby mu dohodil místo v nějakém divadle, že by se k tomuto řemeslu chtěl více přiblížit. Začne tedy působit v divadle Uránie u ředitele Antonína Grüna. Brzy se velice proslaví, jeho hluboká schopnost vyjádření citu a bolesti strhuje diváky a kritika o něj jeví velký zájem. Kritik Eduard Petrů, který neuznává divadlo a přece nejvíce kritizuje je a herce (většinou záporně), o něm ale napsal, že dokáže vyjádřit jen role, které jsou blízké jeho horkému naturelu, že nehraje postavy, nýbrž vždy pouze sebe sama a proto není hercem. Každopádně má Veselý velkou moc nad lidskými dušemi, všichni mu vše odpustí, všichni ho mají rádi. Jesenius, který ho zprvu nesnášel, se teď stává jeho blízkým přítelem, ačkoliv jsou povahou zcela protikladní – Jesenius je pečlivý, racionální, svědomitý, Veselý je impulsivní, extrovertní, lehkomyslný. Nechce ani podepsat u divadla smlouvu, aby se tam nemusel vázat, kdyby chtěl náhle odejít. Jesenius chtěl být hercem od malička, šel za svým cílem a trvdě o něj musel bojovat. Veselý měl jen své vnitřní bohatství, nabyté cestami a vřelému vztahu k lidem a světu.
Veselý jde k Národnímu divadlu a tím se s Jeseniem ještě více sbližuje. Často se navštěvují, hovoří spolu o všem, o herectví a jeho smyslu, o životě, ženách..stanou se z nich nerozluční přátelé. Jesenius je poněkud rozmrzen Veselého lehkomyslností, neboť ten stále po nocích hýří v barech, svádí kdejakou ženu, dokonce svedl nějakou herečku, kterou pak vyhodil manžel a ona se nervově zhroutila – a Veselý se o to v nejmenším nestaral.
Jesenius se dosud často stýkal s Klárou u známých, ale náhle se mu začala vyhýbat, tvrdila, že k němu nemůže přijít jako k muži (i když i ona jej milovala), dokud něco nedokáže, dokud se mu nepřiblíží a nebude pěvkyní. Jesenius se dozví, že jí Veselý vydržuje byt, je na přítele k smrti rozzloben, chce jej zabít a dlouho spolu nemluví. Veselý se omlouvá tím, že ona sama k němu přišla a pak ji prosil, aby šla k Jeseniovi, neboť nechtěl, aby se jeho přítel trápil. Dovědí se, že Klára odjela z Prahy. Jesenius o ní dlouho neměl zprávu, později se dověděl, že zpívá u jednoho kočovného německého divadla.
Jednou oba mluví o životě Veselého, tvrdí, že v Kapui v opilosti zabil ženu a ta se mu teď mstí tak, že způsobuje neštěstí všem lidem, které on miluje. Pak mluví o Kláře, vztahy k ní si oba vyjasní a jejich přátelství se ještě více utuží. Veselý ji nechtěl, netušil, jakou roli hraje v životě Jesenia. Jan Veselý pak náhle odjel z Prahy. Jeho toulavá duše už nevydržela být na jednom místě.
Brzy na to vypukla 1. světová válka. Jesenius dlouho nemá zprávy ani o Janovi, ani o Kláře. Jan jej jednou navštíví a chce podpořit jeho skleslou náladu tím, že si vymyslí, že je u špionáže a že mu Jesenius může pomoci, když bude psát tajné inzeráty do novin a upozorňovat tak špionážní službu na svou přítomnost a odhodlání být povolán do akce. Jesenius však časem pochopí, že to byla jen snaha Janova, dát mu pocit, že je ve válce užitečný. Ještě k tomu si při představení zraní nohu a nemůže dlouho hrát. Jeho život zdánlivě pozbývá smysl a on pomýšlí na sebevraždu. Už se k ní téměř odhodlá, má nachystanou sklenici s jedem, ale náhle - když spadnou ze zdi hodiny a v domě je rozruch, protože si myslí, že tam někdo hodil bombu – se jeho záměr vytratí a jemu se život zdá zase krásný. Později zjistí, že přesně v to ráno byl Jan popraven na ruské frontě. Dal mu tak nový život, když sám obětoval svůj.
O něco později k němu zčistajasna přijede Klára s ročním dítětem, které je Janovo –jmenuje se Jiří. Jesenius je šťastný a chce se o Kláru i o dítě postarat. Zůstává nakonec s Klárou, vezmou se a rozhodnou se, že spolu odjedou za hranice, aby byli nějak prospěšní ve válce. Dítě svěřují do péče Jeseniovy hospodyně, paní Emílie Mádlové. Jeseniův nejlepší přítel, Jan Veselý, přežívá v podobě malého Jiřího.