Václav Kliment Klicpera
Narozen v Chlumci nad Cidlinou, jako řeznický tovaryš přišel do Prahy a začal hrát ochotnické divadlo, které ho zcela strhlo a pohltilo. Velký vliv na něj měla četba - na gymnáziu četl oblíbené rytířské a strašidelné historky. Když přečetl povídku o Zdeňku ze Zásnuku, měl hned před očima živé vize blanických rytířů a vzápětí napsal svou první hru Blaník (ve 20ti letech). V té době byl zapáleným členem pražské ochotnické společnosti, kde sám hry upravoval, režíroval, psal a byl také oblíbeným hercem. Poznal zde také svou budoucí manželku, herečku Annu Švamberkovou. Vystudoval filozofii a stal se na 27 let profesorem v Hradci Králové. Byl zde režisérem v ochotnické družině. Časem z ochotníků vychoval znamenité herce. O jeho mnohdy těžkých finančních a životních podmínkách svědčí vzpomínky jeho pražských žáků J. Nerudy a V. Hálka a také J.K. Tyla, který u něj v Hradci bydlel. V Praze mu často nechtěli jeho hry hrát pro nesnadnost a přílišnou délku (proto hrál např. v Novoměstském divadle) a nebo hry různě komolili (tomu přispěl často ředitel Stavovského divadla Jan Nepomuk Štěpánek, jeho dřívější druh.) Do Prahy pak přišel až 1846. Následně trpěl těžké životní poměry, přesto splodil ještě několik znamenitých her (např. Zlý jelen). Pracoval tehdy také jako profesor Akademického gymnázia v Praze. Přispíval do časopisu Společnost vlasteneckého muzea v Čechách. Bývá nazýván Otec české Thálie. Napsal přes 50 her, ale náměty her byly často přejaté, nepůvodní a postupným odhalováním jejich předloh klesala jeho cena. V jeho raných hrách se odráží tehdejší trend senzačnosti – krvavé a strašidlné scény plné loupežníků, duchů, čarodějnic, rytířů a cikánek. Brzy však začal vytvářet i postavy z reálného života, k čemuž přibyly humor a satira = nový přínos do české dramatické tvorby. Klicpera ve svých hrách zachycuje život na českém venkově a městečkách v době po napoleonských válkách až po počátek roku 1848. Uměl zachytit lidového ducha a specificky český charakter, jako nikdo. Své hry často přepracovával, jak se měnil jazyk, aby zůstávaly aktuální. Zveřejňoval je ve svazcích Divadlo Klicperovo. Zaměřoval se hlavně na děj, složité situace, postavy jsou často až karikaturně přehnané. Využívá principu „kuklení“ jako zdroj zápletky (různé záměny postav). Klicpera má velký význam buditelský! Jeho hry mají vlastenecké obsahy, vyprostil jimi HK z poněmčení.
Každý něco pro vlast