Rekviem

Jaroslav Durych

Menší Vajdštejnská trilogie

dějepisné souvislosti:

První polovina 17.století, třicetiletá válka.

Roku 1625 se Valdštejn ujímá velení císařských vojsk, je jmenován generalissimem a sklízí úspěchy ve válce falcké, dánské a švédské. Ve válce švédské (1630-1635) se proti Habsburkům (císařem byl Ferdinand II.) postavil švédský král Gustav II. Adolf. V bitvě u Lützenu padl švédský král.

Krize Valdštejnova: Švédové obsadili bavorský Regensburg v r.1633 a nic jim nemohlo zabránit vpádu do Rakouska. Albrechtovi bylo nařízeno, aby se svou armádou vytáhl do Bavorska. V Plzni však, i díky příchodu zimy, nařídil své armádě ubytovat se. To bylo pochopeno císařovou vojenskou radou jako zrada vůči císaři. Valdštejnovi konkurenti neustále posílali stížnosti a memoranda žádající jeho sesazení. Valdštejnův zdravotní stav byl také velmi vážný, kvůli čemuž mu bylo nabídnuto dobrovolné odstoupení z funkce vrchního velitele císařských vojsk. To ovšem Albrechta rozhořčilo a pozval do Plzně všechny důstojníky, aby podepsali přísahu věrnosti Valdštejnovi.

Toto shromáždění však přesvědčilo císaře, dosud nerozhodného, aby podepsal dekret, jímž zbavuje vojsko věrnosti Valdštejnovi a velení svěřil Gallasovi. Valdštejn měl být podle císařského patentu spolu s polním maršálkem Kristianem Illovem a plukovníkem Adamem E. Trčkou coby strůjci vzpoury zatčen a dopraven do Vídně. Fakticky však byl tento výnos rozsudkem smrti. Vajdštejn se přesunul do Chebu, kde byl vlastními důstojníky zavražděn.

Všechny tři díly knihy Rekviem zachycují střípky z období po smrti Albrechta z Valdštejna.

Roku 1625 se frýdlantské panství mění na Frýdlantské knížectví, roku 1627 je povýšeno na Frýdlantské vévodství. Jeho území bylo vyňato ze Zemských desek Království českého a stalo se tak jakýmsi státem ve státě. Hlavním centrem Frýdlantska se stal Jičín, dotýkalo se i hranice Slezska a mohlo se tak i odtrhnout od zbytku království. Mezi Albrechtovými plány bylo v Jičíně zřídit sídlo biskupství, univerzitu a vlastní sněm.

- Triptych Rekviem vznikl v úzké souvislosti s prací na rozsáhlé románové triologii Bloudění (Větší Vajdštejnská trilogie)

- Durychovi měla být Vajdštejnova osobnost klíčem k pochopení smyslu národní tragédie, jíž byla třicetiletá válka, která uzavřela kapitolu české národní samostatnosti na dalších 300 let.

Kurýr (1927)

Kurýr Albrechta z Vajdštejna jede z Opavy do Olomouce, aby zde vyřídil generálovi vzkaz, že Veličenstvo (čímž myslí A. z V.) žádá přísahu věrnosti všech dospělých osob v Olomouci. Setká se s kardinálem, u nějž čeká na generála a počíná si velice sebevědomě a hrdě. Kardinál mu nevěří, že jej posílá Jeho Veličenstvo a chce, aby se něčím prokázal. Kurýr předloží list, který je však frýdlantským listem, jnež dokazuje, že je to jeden z frýdlantských rebelů. Vyjde najevo, o kom kurýr hovoří jako o Veličenstvu a kardinál s generálem se mu snaží vysvětlit, že Albrecht je již po smrti. Kurýr nevěří, ale jsou mu ukázány noviny, kde je to napsáno. Kurýr je v šoku, překotně odjíždí z Olomouce a narazí na stěnu hradeb a i s koněm se zabije.

Budějovická louka (1928)

Panstvo se po cestě z lovu usadí na louce. Jsou to Vajdštejnovi přívrženci, kteří po jeho smrti čekají, jak s nimi císař naloží. Aby neztratili statky a čest, nemohou utéct ze země, takže doufají, že se jim podaří prokázat jejich věrnost králi. Rokují, kdo nese jakou vinu, pomlouvají. Navštíví je slečna, kt. tvrdí, že je zpěvačkou v domácím sboru císařově a cestuje do Řezna. Vyjde najevo, že miluje mladého krále a vydává se za chlapce, aby mohla zpívat ve sboru a být mu na blízku. Panstvo nerado slyší o králi, což jim zkazí náladu, kterou slečnin zpěv nejdříve tak povznesl.

Valdice (1928)

Švédský generál Jan Banér se chce vydat se svou chotí z Jičína do kartuziánského kláštera ve Valdici (kartuziáni – ortodoxní katolíci). Jičínský kastelán jim po cestě vypráví, že cestu ke klášteru nachal vystavět Albrecht z Valdštejna, aby to byla pohřební cesta vévodů frýdlantských. Sám byl v klášteře pohřben. Generál se setká s převorem a chce, aby mu ukázal Vajdštejnův hrob. Poté dá rozkaz vytáhnout rakev. Mniši z toho zjevně nejsou nadšeni a v hlasitých modlitbách generálovo počínání odsuzují. Generál jej viní z toho, že švédský král zemřel. Nechá mu z těla oddělit hlavu a pravé rameno a chce je poslat do Švédska jako trofej, jako satisfakci.