Divadelní hra z roku 1892. Lady Windermerová se doví od přátel, že její manžel si v Londýně vydržuje nějakou ženu, paní Erlynnovou, jezdí k ní do domu a dává jí velké finanční částky. Není pochyb o tom, že má lord Windermere tajný poměr. Lady Windermerová je zdrcena. Po návratu lorda Windermera mu své podezření vmete do tváře, on však tvrdí, že mu žena křivdí, že celá věc je docela jinak, ačkoliv nechce říci jak. Žádá po manželce, aby pozvala paní Erlynnovou na svůj večerní ples, poněvadž je to slušná žena, která v mládí zhřešila a nyní by se chtěla pouze vrátit do společnosti. Lady Windermerová pokládá jeho žádost za absurdní a prohlásí, že pokud paní Erlynnová překročí její práh, veřejně ji zostudí. Paní Erlynnová skutečně přijde a chová se velmi nenuceně, žoviálně a sebevědomě, ale lady Windermerová nemá ke scéně odvahu, tak ji jen chladně pozoruje, jak tančí s jejím manželem.
Ve stejnou dobu jí vyzná lásku rodinný přítel, lord Darlington, který ji nabádá, aby s ním utekla a nenechávala sebou vláčet v nešťastném manželství s falešným manželem. Lady Windermerová váhá, slušné vychování jí brání, ale nakonec se rozhodne. Napíše manželovi dopis a odejde do domu lorda Darlingtona. Paní Erlynnová však dopis včas najde a chce zabránit neštěstí, tak vyhledá lady Windermerovou u lorda Darlingtona, který dosud domů nedorazil z klubu. Přesvědčí ji, aby se vrátila k manželovi, že mu velmi křivdí. Lady Windermerová ji chce nakonec poslechnout, ale v tom se pánská společnost vrací do domu. Obě ženy se schovají v místnosti, paní Erlynnová se však ukáže ve chvíli, kdy je v pokoji objeven vějíř lady Windermerové, a aby zabránila podezření jejího manžela z nevěry, vezme celou věc na sebe – že to ona přišla za lordem Darlingtonem a onen vějíř omylem odnesla z plesu lady Windermerové. Lord Windermere tedy přehodnocuje svůj vztah k ní – už pro něj není slušnou ženou, ale záletnicí a lehkovážnou, vypočítavou osobou, zatímco lady Windermerová v ní najednou vidí ženu, která se pro ni obětovala a také ji vidí jinak. Paní Erlynnová se nakonec rozhodne přijmout nabídku k sňatku od lorda Augusta a navždy se rozloučit s Windermerovými, aniž by lady Windermerové prozradila své tajemství, o němž věděl pouze lord Windermere – že ona je matkou lady Windermerové, o které jí celý život říkali, že zemřela. Kdyby se k ní přihlásila, její špatná pověst by pravděpodobně zničila i lady Windermerovou a výměnou za své mlčení jí lord Windermere platil obrovské sumy, aby uchoval čest své ženy neposkvrněnou.
Lord Darlington: To mě rmoutí, lady Windermerová. Musíte mi vysvětlit, co jsem provedl.
Lady Windermerová: Však vy dobře víte. Celý večer jste mi skládal pracné poklony.
Lord Darlington: Skládat hudbu neumím, tak skládám aspoň poklony. Přece byste po mně nechtěla, abych vám složil uhlí.
Vévodkyně z Berwicku: ...Dobrý den, lorde Darlingtone! S dcerou vás neseznámím, jste hrozně zkažený.
Lord Darlington: To neříkejte, vévodkyně. Jako zkažený člověk jsem selhal na celé čáře. Někteří lidé dokonce prohlašují, že jsem jakživ nic špatného neproved. Do očí se mi to ovšem říct netroufnou.
Dumby: Na světě nás mohou potkat jen dvě tragédie. Jedna, když nedostanete, co chcete, a druhá, když to dostanete.
...
Šíleně, vášnivě zbožňován jsem byl. Bohužel. Je to strašná otrava. Rád bych měl sem tam trochu času na sebe.
Lord Augustus: Myslíš na sebevzdělání?
Dumby: Spíš abych moh zapomenout všecko, co jsem se naučil. To je mnohem důležitější, Gusto.
Cecil Graham: Kdo je cynik?
Lord Darlington: Člověk, který zná cenu všeho a hodnotu ničeho.