Démanty noci
- 1958, sbírka povídek s židovskou tematikou. Postavy jsou typické lustigovské – děti a starci (ti nejvíce bezbranní). Obraz snahy o zachování si lidské tváře v odlidštěném prostředí.
- Lustig se snaží zachytit záblesky démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje.
Sousto: Ervín žije v terezínském ghettu v tmavé, vlhké plesnivé místnosti se svou rodinou. Maminka je nemocná tak, že už nemůže vstát, sestřička Miriam trpí nemocí a kašlem, způsobenými těžkou avitaminózou a otec v noci zemřel. Leží v chodbě na houni a čeká se, až přijdou ti, co mají na starosti odvážení mrtvých.
Ervín má strach o sestřičku. Chce jí za každou cenu sehnat citrón, aby dostala vitamíny a nezemřela. Do představy citrónu vkládá všechny své naděje. Rozhodne se k činu, ke kterému se musí dlouho přemlouvat. Svleče mrtvému otci kalhoty a dá je kamarádovi Čikimu, aby je zkusil prodat. Čiki souhlasí pod podmínkou, že si výdělek rozdělí na půl. Chlapci přemýšlejí, co by za celkem zachovalé kalhoty mohou dostat. Nakonec však přinese Čiki jen krajíc chleba. Ervín jej rozdělí na dav díly a dá je mamince a sestře. Matka má starost, zda Ervín nebude hladovět, ale on ji odbude, že už jedl. Chce pomoci především jim dvěma, on je ještě zdravý a silný. Čiki vzkazuje od chlapíka, kterému prodal kalhoty, že citrón by se dal sehnat za kousek zlata. Ervín neví, kde by mohl sehnat zlato, ale pak si vzpomene, že otec měl zlatý zub. Zprvu se zdráhá vůbec pomyslet, že by mohl udělat něco tak hrozného, jako vytrhnout otcově mrtvole zub, ale Čiki ho přesvědčuje a navíc – chce to udělat pro sestru, která stále ještě žije, ale dlouho by už nemusela. Otec je už mrtvý, tomu na tom už nezáleží. Ervín se stále snaží myslet na to, že tato mrtvola už není jeho otec, že je to jen nějaké tělo. Vytrhne mu zlatý zub a donese Čikimu. Pak čeká na výsledek a pláče. Je to pořád jen malý chlapec, i když se snaží být silný a tvrdý.
Druhé kolo: Transport jede s vězni do vyhlazovacího tábora. Jedou si tam pro smrt, to je všem jasné, protože už šest dní nedostali jíst, jedli jen trávu a jehličí a pili dešťovou vodu. Teď má vlak přestávku a vězňové se povalují u něj. Všichni jsou už velmi slabí. Skupinka mužů se rozhodne, že se pokusí ukrást chleba z proviantního vozu.