Osel a stín
Divadelní hra Osvobozeného divadla s podtitulem Deset obrazů o lidech a pro lidi, z roku 1933. Je zasazena do antického období, ale už jména postav napovídají, že půjde o dobovou satiru (průmyslník Kontokorentos, soudce Paprikides, hloupá dívka Synekdocha, mistr sportu Rekordikles, ústřední postavy ztvárněné Werichem a Voskovcem Nejezchlebos a Skočdopolis). Zápletkou je prastarý příběh o muži, jenž se chtěl vyspat ve stínu vrhaném oslem a majiteli osla, jenž si ze své pozice činil nárok vymáhat po prvním muži peníze za stín, který stvořil jeho osel. Vznikla tak pře, zda je stín pro každého a zdarma nebo zda je osobním vlastnictvím toho, kdo jej vrhá. Hra tak vytváří dva protipóly – spor zastánců pracujícího lidu, plebejstva, které samozřejmě hájí názor stínu pro každého, a zastánců podnikání a soukromého vlastnictví, kteří hájí názor opačný. Dvou bezvýznamných chlapíků, provozovatele oslotaxislužby Skočdopolise a jeho klienta, zubaře Nejezchlebose, se ujmou obhájci, kteří vedou bizarní spor za ně, ačkoliv ti dva už o něj pranic nestojí a osel je navíc zabaven coby důkaz a posléze utracen. Nakonec, když vyjde najevo, že osel – prapůvod celého teď již gigantického sporu celého města, je mrtev, převlečou se dva mocní mužové usilující o mocenskou převahu nad městem, Kontokorentos a Paprikides, za osla a udržují tak mýtus mezi lidem, aby jím mohli nadále manipulovat.
Hra, ostatně jako všechny hry Osvobozeného divadla, podává věrný obraz každodenních starostí i tíživých okolností života za první republiky, zastřeného čím dál zřetelněji stínem blížícího se nebezpečí fašismu, proti kterému autoři divadla svými díly v nejširším smyslu bojují.
TŘETÍ DÁMA: Ten vývoz drachem nám znemožnil sezónu v Egyptě.
ČTVRTÁ DÁMA: To je hrozné, my taky musíme stavět weekendhouse.
SYNEKDOCHA: Themistokles prý trampuje!
HEKATOMBA: Ano, teď byl čtrnáct dní u Diogena v sudu.
PÁTÁ DÁMA: Ten to tam má děsně prima.
SYNEKDOCHA: Ano, má tam Telefunken Superhet, šestilampový, chytá na to i Kartágo.
HEKATOMBA: Ten Diogenés se spravil. Tuhle jsem ho viděla v Osvobozeném amfitheatru.
HEKATOMBA: To je hrozné. Takové kvalitní zboží! Ten váš poslední otrok, typ 33, za 99 drachem, dělá zázraky. Mám ho v kuchyni. Vaří, peče, smaží, myje nádobí a málo jí.
KONTOKORENTOS: Copak technicky děláme úžasné věci. Všechno kazové zboží se hází z Tarpejské skály.
HIPPODROMOS: Více je si stěžováno z řad ubohého lidu než z vašich řad, pane průmyslníku.
KONTOKORENTOS: Máme rozum. Nekřičíme o svých nesnázích do světa. Nebědujeme, hledáme cesty, věříme v civilizaci.
HIPPODROMOS: My trpíme, křičíme o chleba, věříme v lidskost a věříme v práci.
SKOČDOPOLIS: Kouknou, tady to mají. (Sejme zavazadla z osla) Já jedu na štafl do Athén. (Smáčkne praporeček na taxametru) Dělá jim to osmnáct drachem padesát.
NEJEZCHLEBOS: No jo, počkejte, vždyť sem jezdím za devět.
SKOČDOPOLIS: No a co zpáteční cesta?
NEJEZCHLEBOS: Dobře, devět a devět je osmnáct. A za co těch padesát?
SKOČDOPOLIS: To je ta objížďka v Termopylách, jak válcovali.
NEJEZCHLEBOS: Vůbec, zpáteční cesta! Jedu snad zpátky?
SKOČDOPOLIS: Ne, ale ten osel musí zpátky a já s ním. Nějaký jetel pro osla, nějaké pivo pro šoféra, amortizace, zkrátka.
...
SKOČDOPOLIS: A voni nemají peníze. Kdo si myslej, že já jsem? Kde to mám brát? Kolik myslej, že mi to žere? Na sto mil věrtel jetele. Vždyť ten vosel není můj, já na něm splácím. Eště je v garanci a už má sjetý zadní kopyta, a voni mne ještě vokrádaj.
N: Tady nikde stín není. Zajeďte s tím voslem trošku proti slunci. Já si tady lehnu.
S: Jak to?
N: No sem dejte osla a já v jeho stínu si odpočinu.
S: Dobře. Ale to bude o drachmu víc.
N: Jak to?
S: Za ten stín.
N: Za ten stín? Dyť já tu taxu zaplatím.
S: Za vosla, ale ne za stín.
N: To bude ale vomyl, ne? Já jsem si přece vosla pronajal...
S: ...ale stín si nepronajali
N: Ale ten stín nemá s tím co dělat.
S: Ale, a kdopak ho vrhá?
N: No vosel.
S: A ten vosel je můj. A ten stín je taky můj. A za vosla já inkasuju a za stín já taky inkasuju. A to bude vo drachmu víc.
N: No, ale přece to je blbost. Přece ten stín, to je stín.
S: A ten vosel je vosel a bez vosla stín není.
N: A to ne, a to ne, a to ne. Pročpak ten vosel stín vrhá? Protože svítí slunce. A čí je slunce? Všech lidí. Ten stín je vod slunce a ne vod vosla. Víme?
S: Tak já vosla vodvedu a kde maj stín?
N: Počkat, nic nebudete vodit. Protože toho já mám pronajatýho.
S: Tak si na něj vylezou, ale do stínu mi nelezou!
N: Pane, mně nejde vo tu drachmu, ale vo tu blbost. Dyť přece ten stín dělá slunce, to je jasný.
S: Hele, tak dobře, tady jsem já, můj stín, tady jsou voni, jejich stín, tady je vosel, jeho stín. Čí je stín? Voslův. Čí je vosel? Můj! Drachmu.
Nastává vyšetřování sporu – soudce zapisuje iniciály zúčastněných stran.
PAPRIKIDES: Další, vy jste...
NEJEZCHLEBOS: Nejezchlebos, zubař, tamtéž.
PAPRIKIDES: Kde provozujete praxi?
NEJEZCHLEBOS: V hubě. Na louce zuby nerostou. Kdyby bylo libo, pane rado, ten přední zub bych vám...
NEJEZCHLEBOS: To bychom hned mohli sestavit menu... Víte, to je báseň, co se čte a pak se sní.
V závěru hry se protichůdné strany spojí v mocnou vládu:
KONTOKORENTOS: Vytvoříme nového Osla a nový Stín. Vlezeme do kůže osla a povedeme Abdéru, kam budeme chtít. Lid bude mít Osla i Stín.
HIPPODROMOS: To vznikne nestvůra!
KONTOKORENTOS: Vznikne nový ideál. Vy dovedete fanatizovat, já dovedu počítat. Spojme se, než přijdou lidi a než bude pozdě.