- Poprvé vydáno 1947. Povídkový soubor psaný ve slováckém nářečí, jedná se o humorné příběhy obyčejných vesnických lidí, ve kterých vždy hraje roli nějaký spor či svár vedoucí k soudnímu líčení.
- Z povídek cítíme dobráckou, starosvětskou atmosféru prostého a přímočarého, ale o to srdečnějšího chování a jednání našich prababiček.
Host do domu, čagan do ruky!: „Pánbu daj aj vám, tetičko, všecko dobré – šak pote dál na trochu řeči a sedněte si“ – Fjertúškem utřeli lavu, Frgálka si s hlasitým stonáním sedli a roztřesenýma rukama převázali suk na šátku. Mezitým co Kubaňka podávali na stůl vdolky a volali na Polušu, aby uvařila kafé, řečňovali Frgálka dál, lebo hubu unavenú neměli: „Ale děvčico, nedělaj si se mnú vydání – dyť já, chudera ubohá, ti to nemožu nikdá oplatit…“ – ale už si vzali ten najvěčí vdolek a cpali sa jak Prajz, aj dyž při tem řeč nezastavili.
Nascípaný chlap je enom na zlobení: „Zbavit sas mě chtěla a otrávit mňa jak potkána – nehaňbo jedna! A to si moja žena – cóóó? Ej, šak ste sa stejnak s tú potforú čarodejnickú na mňa domlúvily – zadarmo ten špek s vajcama do hrtáňa nedostala, rapucha škaredá!“
Tragédyja „Škrk do rži“: Hrávali skoro každých štrnást dní při vyprodanéj hospodě a měli taký „lepertoár“ – jak říkál režižér Cyril Hřebík, že sa mu nemohla rovnat ani talijánská opera. Dávali samé dobré věci, které „tahly“, jako „Krév na vidlách“, „Drcla loktěm o kredenc“, „Vražda mladéj dívky v jatelině“, „Králík zežrál viks“, „Obrátíl sa až v hrobě“ a dedektívka „Tajemný výbuch pod peřinú“ byly hry, kterých byl autórem místní kostelník Matěj Zhašák. V operetě „Pásla voly u stodoly“ měl s ohromným úspěchem sólo na buben kovář Obrúčka. Ludé řvali – o vstupné – ešče měsíc potem.
Recept Tomáša Futra: Tetka si prozpěvovali a oheň veselo praskál – ale najednú to zapraskalo, jako dyž hrom bací. Ozvala sa taká rana, že atómová bomba je hadra. Došky na chalupě sa nadzvihly, dvérka z kamen vyletěly přes dveřa na hnůj a firhaňky s muškátama visaly na zahradní bránce. Kachle sa rozstříkly po izbě a zásmaška aj s máčkú byla na stropě. Kočka s opáleným zadkem vletěla do pendlovek a teta přeletěli přes žiglu, čérná jak Faust dyž vyletěl komínem. Dým – síra – smrad! Šlajzena enom vybřéskli: „Šmarjá, panenko, nedaj ně čertom!“ – a ostali tvrdá jak štolverk.
Střešně sa začaly zapalovat: Býl dobrý rok a haluze sa pod střešňama enom ohybaly. Najnebezpečnější ftáci krúžili kolem tychto darů přírody – ftáci, ale bez péří – klučiska z dědiny! Brabec je také zloděj fták, který si enom zobne, ale dyž si „zobne“ takový Francek Lušňůj, tož hned chybí na stromě pět kilo.