Viktor Dyk

(1877 - 1931) básník, prozaik, dramatik a publicista, představitel anarchistických buřičů, pravicově orientovaný a nacionalista. Již za studií se účastní politického života, byl poslancem pravicové Národně demokratické strany. Pro jeho tvorbu je příznačná písňovost poezie, verš jednoduchý, strofický, pravidelný, bez metafor, záměrně suchý, založený na opakování, vyhrocených protikladech a ostrých pointách. Dyk byl nejprve ovlivněn dekadencí. Vystupuje jako ironik, pochybovač, popírač. Díla stavěl na břitkém intelektu. Psal protistátní satiry, byl proti politice T. G. Masaryka a první republiky. Publikoval v Moderní revue, Novém kultu, Světozoru. Marnosti: dekadentní sbírka. Až romantický rozpor snu a skutečnosti. Buřiči: veršované povídky. Realita boří všechny ideály a každá velikost klesá pod náporem každodenní banality. Toto téma je ústřední myšlenkou jeho tvorby. Pohádky z naší vesnice: satirické, ironizuje Hálkovo epické dílo. Sedlák není symbolem vesnice, ale hrabivosti. Výsměch české povaze stejně jako v Satirách a sarkasmech.

Milá sedmi loupežníků: lyricko-epická poéma. Dívka, která odešla z domova do lesů, se stává milenkou tlupy loupežníků a nakonec je zrazuje. Místo, čas i souvislosti děje jsou neurčité. Dílo tak připomíná romantickou baladu s folklorním pozadím.

Před válkou se Dyk orientuje na novoklasicismus, za války je to nacionalismus, vlastenectví, obava o osud národa. Příslušnost k národu je mravním závazkem, věcí morálky. Válečná tetralogie: části Lehké a těžké doby, Anebo, Okna (verše z vězení, kam byl odsouzen za literární činnost), Poslední rok.

Viktor Dyk byl také uznávaným výborným šachistou.

• Krysař