Dobrý člověk
- Povídka byla psána pro lidovýchovný časopis určený venkovskému čtenářstvu.
Od Náchodu k Vídni jezdil s nákladem každý měsíc pantáta Hájek. V okolí ho všichni znali a měli ho rádi pro jeho dobrotu. Vždy svezl zadarmo chudé pocestné, chlapce a děvčata, které rodiče poslali do Vídně, aby si tam našli službu.
Po otci zdědil řemeslo jeho syn Jiřík. Už ze zvyku mu také všichni říkali pantáto. Byl stejně mohutné postavy jako otec a také tak dobrosrdečný, ale stále byl svobodným mládencem.
Mladá dívka Madla ze vsi Jesenice se rozhodla utéct z domu, neboť ji otčím nutil ke sňatku s bohatým, ale na pohled i v chování odporným mlynářem. Než odešla, stavila se pro rozloučení a cenné rady k tetce, která jediná stála při ní. Služka Bětka ji doprovodila až do Jaroměře, kde měl stavět pantáta Hájek. Když přijel, požádala ho Bětka, aby vzal Madlu do Vídně, že si tam chce hledat službu. Po cestě se Madle moc stýskalo po domově, ale společnost Hájka jí byla velice milá. Oblíbili si jeden druhého, ačkoliv si to nedali přímo najevo. Hájek chtěl, aby mu Madla neříkala pantáto, že ještě není tak starý. Bylo mu pak velice líto nechat Madlu ve Vídni a žádal ji, aby se s ním vrátila. To ale bylo marné.
Ve Vídni ji zavedl k paní Kateřině, která zde také dříve sloužila a pak se vdala za Němce Michala a ve Vídni zůstala. Žije s nimi jejich syn Janoušek a stará služka Anče. Paní Kateřina se ujímala všech děvčat, která přišla do Vídně hledat službu a hledala jim pány podle svého nejlepšího svědomí.
Madle sehnala službu u bohaté paní, ženy úředníka, která se jí vždy jevila jako milá a vlídná. V soukromí však byla úplně jiná, Madle lála, peskovala ji a klela, zakázala jí zpívat si při práci a při odchodu před služebnými zamykala všechny místnosti a spíž. Madlu trápila tato nedůvěra i to, že je paní snižuje jen proto, že jsou Češky. Také jí vadilo, že se ve Vídni neslaví různé svátky tak, jak byla zvyklá. Také její domácí kroj budil přílišnou pozornost mezi místními a paní Kateřina doporučila, aby si koupila městský šat, aby nepůsobila divně.
Madla měla ve Vídni dvě přítelkyně, služebné Aninku a Lenku. Také zde pátrala po svém bratru Vavřinci, který utekl z učení u ševce a proslýchalo se, že odešel do Vídně. Nikdo o něm ale neslyšel a Madla už ho málem oplakala, když se náhodou setkali, když byla s rodinou paní Kateřiny v Prátru a on tam hrál s kapelou na klarinet. Vavřinec vyprávěl, že od ševce utekl, protože si z něj dělali spíše služku a chůvu, než učně, a že ho k ševcovině skoro nepustili. Tovaryš ho také velmi krutě bil.
Hájek byl po odjezdu nebývale zasmušilý, až to bylo všem nápadné. Stýskalo se mu po Madle a neustále na ni myslel. Navíc ho matka neustále pobízela, že by se už měl konečně oženit. Když přijel domů, žádala ho o souhlas, aby si jeho sestra Markyta mohla vzít Jeneše, se kterým se má už dlouho ráda. Svatba měla být o žních. Do Vídně se dostala zpráva, že má být v Hájkově rodině svatba a Madla se zděsila, že se snad Hájek žení.
O žních, na svátek Máří Magdalény, když šla Magda do kostela, ji až do domu sledoval jesenický mlynář, přes kterým utekla, a který ji vysledoval až sem, aby se jí pomstil za to, že je teď kvůli ní pro smích celé vsi. Madla byla sama doma a tak by mlynáři nic nebránilo se jí zmocnit, o což jediné mu teď šlo, kdyby se tam neobjevil Hájek, který mezitím po sestřině svatbě přijel do Vídně a hned se sháněl po Madle. Mlynáře vyhnal a Madle vyznal lásku. Ona mu své city opětovala a tak se domluvili, že se vezmou. Hájek si tedy odvezl Madlo z Vídně coby nevěstu.