- Nafoukaní zbohatlíci hrající si na vznešené stojí v kontrastu s lidmi na okraji společnosti, pány přehlíženými.
- rozdíly mezi paní ze Springenfeldu (Skočdopolové) a chudou vdovou Karáskovou
- Samolibá paní Skočdopolová začne konat dobré skutky až po hrozbě těžké choroby.
Bohaté paní Skočdopolové se znelíbilo sprosté příjmení a tak donutila svého muže, aby jí koupil přídavné jméno von Springenfeld. A protože k titulu patří i panství, koupil se zámek, koně, chrti a najalo se služebnictvo. Paní von Springenfeld si najala komornou – mamsel Sáru, která dříve sloužila u hraběnky a paní S. jí proto ve všem důvěřovala a následovala její rady. Mamsel Sára jí jednou řekla, že paní hraběnka měla malého a velmi roztomilého psíka Joliho, a že mít takového psíka patří k dobrému tónu. Paní S. si tedy také takového sehnala a pojmenovala ho rovněž Joli. Byl přímo rozmazlován, ležel na aksamitové podušce, jedl z porcelánového tácu vybrané pokrmy a když byl jen trochu smutný, volali hned lékaře. Po vzoru hraběnky mu paní S. odkázala 500 stříbrných penzi, kdyby ji přežil.
Pan Skočdopole byl dobrý a svou urozenost nestavěl vysoko jako jeho žena Kateřina, ale chtěl jí ve všem vyhovět a panství se mu navíc hodilo kvůli lovům, které měl velmi rád.
U paní S. byla panskou mladá Klárinka, dcera zámecké klíčnice. Byla při ruce Sáře, aby se všemu naučila a později mohla zastat její místo. Sára ji ale neměla ráda pro její mládí, krásu a dobrosrdečnost, a že ji za to měl každý rád.
V městečku v podzámčí žila Kateřina Karásková. Dříve se jí vedlo dobře, živila se šitím, ale pak se její muž, zedník Josef, zabil při pádu z lešení, ona onemocněla na choleru a zůstaly jí dvě děti, Vojtěch a maličký Josífek, ona už nemohla pracovat a musela jít žebrotou. Všichni ji litovali, když museli opustit i komoru, ve které bydleli, a neměli kde hlavu složit ani co jíst. Vojtěch se obětavě staral o maminku i o bratříčka, předčasně vyspěl a nesl tíži odpovědnosti. Šel do zámku vyprosit něco k jídlua celý šťastný se vrátil, protože dostal chleba od pana vrátného a spoustu jídla od Klárinky. Sotva ale začali jíst, slaboučkému Jozífkovi se zničehonic zakalily oči, tělíčko vychladlo a on umřel.
Nářek slyšel dobrosrdečný krejčí Sýkora, který se jich hned ujal a zařídil i pohřeb dítěte. Na druhý den ale zemřela i Karásková. Žena krejčího se rozhodla, že se o Vojtíška postará jako o vlastního, ačkoliv už měli sami pět dětí.
Po okolí se rozšířil strach z cholery. Bála se i paní Skočdopolová. Doktor jí vysvětlil, že nemoc pochází z hrozných hygienických podmínek, ve kterých musejí chudí žít, a že by tomu pomohlo, kdyby se bohatí o své podruhy lépe starali. A tak paní S. dala doktorovi nějaké peníze, ať je rozdělí mezi chudé. Ten je dal Sýkorovým pro Vojtěcha.
Díky četným radovánkám paní S. na choleru brzy zapomněla. Stejně dosud panovala jen mezi chudými.
Panna Klárinka měla ráda panského písaře Kalinu, ale mohli by se vzít, jen pokud by se stal pojezdným a měl tak větší plat, což ale nechce paní S. dovolit, protože se na Kalinu hněvá, že nechal jednou Jolínka zalézt pod kola kočáru a hrozilo mu tak nebezpečí přejetí.
Mamsel Sára se zahleděla do baronova komorníka Jacquesa a jednou, když byli spolu v její komnatě, nevšímajíc si ničeho kolem, se Jolínek, kterého měla mamsel na starost, vytratil. Zrovna v tu dobu se objevil v zahradě vzteklý pes a Joli nebyl k nalezení. Paní S. umírala strachy. Kalina šel zastřelit vzteklého psa, ale potkal Sýkoru a Vojtěcha, který našel Joliho, když šel zahradou a chtěl ho uchránit před zlým psem. Kalina dovedl Joliho zachránce paní a ta mu slibovala odměnu. Nabídla mu, že ho přijme do zámku. Sýkora ani Vojtěch z toho nebyli zrovna šťastní, ale Sýkora nakonec zvážil, že o něj bude dobře postaráno, že ho snad dá paní na učení a tak mu domluvil, aby do zámku šel.
Paní S. si ale z Vojtěcha udělala obyčejné páže, dostal na starost Joliho a drobné posluhy, navlékli ho do livreje, za kterou se Vojtěch velmi styděl, přistřihli mu vlasy a dali mu nové jméno Albret, které se mu ale vůbec nelíbilo. Vlídně s ním promluvila jen Klárka a její matka.
Sára s Jacquesem zatím osnovali plán, jak jej ona dostane na zámek, když ho vychválí před paní, a jak pak společně získají v domě moc. Jacques se při tom tvářil, jak je do Sáry zamilovaný, ale šlo mu ve skutečnosti jen o dobré bydlo a plat a taky o těch 500 stříbrných na Joliho, na které si mamsel Sára dělala naděje.
Jednou, když to zase rozebírali a notně při tom pomlouvali paní von Springenfeld, tato je náhodou slyšela za dveřmi a z poznané pravdy se úplně rozstonala. Hned napsala list, kterým měla být Sáře vyplacena půlroční mzda a propustila ji. Sára měla vztek. Paní se záhy velmi těžce roznemohla, měla choleru. Dlouho ležela v bezvědomí, ale když se probrala, byla jako vyměněná – ke všem milá, vlídná a spravedlivá.
Vojtěchovi začala zase říkat jeho jménem, zbavila ho livreje a dala mu hezký kabátek. Uvolila se, že mu bude platit výlohy na studia, aby se mohl stát doktorem, jak si přál. S panem Skočdopolem také založili opatrovnu pro chudé děti a nemocnici, adoptovali sirotka Emila a nakonec paní Skočdopolová odjela na ozdravný pobyt do Itálie.