Bez Karkulky
Básnická sbírka z roku 2009. Obsahuje vekrze několikaveršové miniatury, vycházející obsahově ze všedního života. Výjimkou nejsou nespisovné ani vulgární výrazy. Několik básní je pojmenováno podle měsíců v roce nebo Štědrý den, kompozice je propojena několika básněmi s názvem „Vypravuj“. Obsahově sbírku neshledávám příliš sourodou, avšak recenzent Milan Ohnisko na obalu knihy uvádí, že básním neschází zlehčující vtip, že se chvějí permanentní úzkostí z ponděkud absurdního a poněkud krutého světa, do něhož jsme vrženi, ale že kromě úzkosti v této poezii nalezneme také naději (modlit se nepřestanu).
Útlá knížka je ilustrována několika dvojstranami, zobrazujícími pokaždé stejné prostředí lesa, jednou s Karkulkou, podruhé s vlkem, potřetí s oběma, počtvrté pouze prázdný les a nakonec s mnoha Karkulkami, rozmístěnými po lese. Autorem kresby je s použitím archivního obrázku Karkulky od neznámého umělce Lucie Lomová.
Perutě I.
Labutě nehnutě
na břehu stojí
Asi se bojí
zmáčet si perutě
Poledne
Borovice na černém vrchu
Roní žluté slzy
do dlaní oběšence
Taky má smůlu
Zazvoň
Zvonek sice nefunguje
Ale já poznám
Že jsi to ty
A rychle se schovám
Do té paní
O které všichni říkají
Že jsem to já
Ještě o lásce
Polem dozrálých klasů
proletět k obzoru
A vzadu na rozcestí
Tam u těch božích muk
Prostřelit si hlavu
(bez názvu)
Tolik bohů
že ti nic není svaté
Tolik cest
že se nepohneš z místa
Tolik lidí
že žádného nepotkáš
Karkulka
Myslivec visí v parádní vestě
tam nad tou starou souvratí
Potkala vlka v hlubokém městě
a už se nikdy nevrátí
Vypravuj
Tenkrát jsem měla zlaté vlasy
A dědeček byl fešák
I Karmazín by mu moh závidět
Ty vlastně nevíš kdo to byl
Ale zeptej se Vilmy že ti nelžu
Počkej vona už umřela
No to je jedno
Podej mi ten kabát
Zajdeme mezi lidi
Na hřbitov
A tak
Vašík se ptá
Rychlík je jako rytíř v brnění
Nebo jak divný hotel
Takový dlouhý malé pokoje
Vidělas někdy na kolejích hovno
anebo tajné znamení?
Oboje chlapče oboje
Tak tak
Seš pořád v jednom kole
A já zase v tom druhém
(bez názvu)
Leckdo zaslechl šustot křídel
To ale není žádný důkaz
existence draků
Natož andělů
Snad jenom našich přání
Dosti nejasných
A ani těch moc ne
Říjen
Na břehu řeky
Domek s rozsvícenými okny
Dojemný
V doutnajícím šeru
Na zahradě vlídný stín
Rozvěšených košil
Též černý puntík kočky
A všeho dočasu