Divadelní hra napsaná v roce 1966, která je reakcí na postavení umělce v tehdejším režimu, jenž byl často jako klaun tvrdě „fackován“ mocí. Podobně i august (=klaun) ve hře odehrávající se v cirkusové manéži si znovu a znovu chodí pro facky k řediteli, jež inkasuje za své přidrzlé ale upřímné chování.
Hra začíná skvostným proslovem ředitele Holzknechta, majitele cirkusu, jenž představuje publikum program, který shlédne během večera. Publikum je obeznámeno s tím, že sám pan ředitel bude drezírovat osm bílých lipicánů. V tu chvíli vstupuje na jeviště August Augustin, povoláním august a projevuje nezkrotnou touhu také „frizírovat vosum bílech lupicánů“. Je mu sděleno, že je není možné, dokud se nestane ředitelem cirkusu. A tím se může stát až po splnění několika podmínek – musí mít vizitku, bič na koně, ženu, dítě a cirkus. Inspektor divadla, který tyto podmínky zadává, si je jist jejich nesplnitelností, proto je pokaždé udiven, jakým nečekaným způsobem plným fantazie si je August opatří. Hra je prosycena Augustovými přebrepty nebo zkomolenými výrazy, jimiž se dopouští přímo hromady vtipných slovních hříček, které jitří čtenářův jazykový cit i představivost.
Titulní roli hrál v premiéře Vlastimil Brodský.
INSPEKTOR: To bys musel mít ještě bič! AUGUST: Proč? INSPEKTOR: Abys jim dával povely. Bez biče nemůžeš tušírovat osm bílých lipicánů. AUGUST: To je príma! (Vytáhne bič a práskne, div si nepodrazí nohy.) INSPEKTOR: Kde jsi vzal bič? AUGUST: Von utek. INSPEKTOR: Odkuď! AUGUST: Z bičích zápasů. Puta-puta!
ŘEDITEL: Musí ovšem vyplnit tři podmínky. INSPEKTOR: Ach ovšem! Tři podmínky. Hahahaha! To je orižinální nápad, pane řediteli! – Stůj! Kam letíš? AUGUST: (je u východu zadržen stavěči) Pro seno. INSPEKTOR: Na co seno?? AUGUST: Abych nacpal ty podmínky.
ŘEDITEL: Kdo chce být Panem Ředitelem, musí mít ženu. AUGUST: Proč? ŘEDITEL: Aby mu pomáhala. Aby byla první dáma. Aby seděla v lóži, až budeš drezírovat osm bílých lipicánů. AUGUST: To bude príma! A jak se získá ta žena? ŘEDITEL: Musíš si ji vzít. Stůj! Kam běžíš? AUGUST: Du si ji vzít. ŘEDITEL: Koho? AUGUST: Pani Řiditelovou. ŘEDITEL: To nemůžeš. Je to už moje žena. AUGUST: Komu vy jste ji vzal? INSPEKTOR: (mu dá facku) To sem nepatří.
INSPEKTOR: Ty neumíš číst? A jak chceš být Panem Ředitelem? AUGUST: Já si najmu četníka. INSPEKTOR: Na co četníka? AUGUST: Aby mi všecko přečet.
INSPEKTOR (čte milostný dopis adresovaný Augustovi): ...“Denně chodím obdivovat váš mužný hlas...“ AUGUST: Můj možnej hlas! INSPEKTOR: „...a vaši ztepilou postavu!“ AUGUST: Mou opilou postavu! INSPEKTOR: „Jak jste to dokázal, vy jeden!“ AUGUST: Já nevím. INSPEKTOR: To se ptá ona. AUGUST: Já vím. Já jí odpovídám. INSPEKTOR: Ona neslyší. AUGUST: Hohohohó! INSPEKTOR: Co je ti? AUGUST: Tak vona je hluchá! INSPEKTOR: Proč by byla hluchá? Neslyší, protože tu není. Tady píše: „Čekám na vás v apartmá hotelu Hvězda, abych vám dala vše...“ Stůj! AUGUST: Já nechci! INSPEKTOR: Proč nechceš? AUGUST: Protože koušou! INSPEKTOR: Kdo kouše? AUGUST: Vše koušou. INSPEKTOR: Pitomče! Vše nejsou vši, ale všecko. Čeká na tebe, aby ti dala všecko.
Inspektor s ředitelem podstrčí Augustovi hadrovou pannu a představují mu ji jako jeho ctitelku. Ta posléze zázračně oživne díky Augustově fantazii, takže ani ředitel ani inspektor nechápou, jak k tomu došlo. August jí vyznává lásku:
Lulu! Cítím k tobě piliny, ve kterých tančí osum bílejch lupicánů! Já k tobě budu chovat všecko, co má perutě...
AUGUST: Pane řiditel, pane řiditel, teď už můžu bejt panem řiditelem! ŘEDITEL: August! To je zatím jenom slečna. Aby z ní byla tvá žena, musíš si ji vzít. AUGUST: Ale já už ji mám. LULU: Ale von už mě má. Vy spolu zatím jenom chodíte. (stydlivě) LULU: My spolu i stojíme...!
AUGUST: Pane řiditel, pane řiditel, já mám vyzískanou ženu! ŘEDITEL: Výborně! Jak udělal ten trik? INSPEKTOR: Já nemám tušení, pane řediteli...! LULU: Já mám! AUGUST: Vona má! ŘEDITEL: Co je to? LULU: To je moje tušení. INSPEKTOR: Copak tušení může být v pytlíku? LULU: Tu je sušený tušení! Já jsem ho měla, že on bude můj žeňák. (Sype na Augusta flitry.)
INSPEKTOR: A co chcete prodávat? AUGUST: Soby! INSPEKTOR: Copak vy máte soby? AUGUST: Jo jo, máme. INSPEKTOR: Kde jste je sebrali? August Junior zvedne vějířek papírů. INSPEKTOR: Ale to jsou losy! AUGUST: Jo jo, losy. LULU: My je budeme prodávat a pak si koupíme cirkus.
Pan inspektor nešetří análním alpinismem vůči panu řediteli a ve vyjadřování je osobitý:
INSPEKTOR: To je orižinální nápad, pane řediteli! To je inkluzivní nápad... To je uňikátní nápad... To je hitparádní nápad...To je granditózní nápad... To je epošální nápad
Vedení cirkusu nechá Augusta, aby bavil je i publikum tím, že si se vším úsilím opatří ženu, dítě a všechny podmínky, které mu kladou, ale když už je před ním pouze poslední podmínka, že musí mít cirkus, a on zcela proti očekávání začne tržit na prodávání losů, zalekne se ředitel s inspektorem a pokoutně vlákají Augusta do pasti a nechali sežrat tygrem. Publikum se skvěle pobavilo a o to jde především.