Pavel Kohout (*1928) je český a rakouský spisovatel. Po druhé světové válce se stal představitel tzv. budovatelské poezie, od roku 1947 se angažoval v Československém rozhlase a stal se jedním z nejznámějších básníků socialistického realismu. 1967 po svém vystoupení na IV. sjezdu Svazu českých spisovatelů byl společně s dalšími spisovateli podroben stranickému disciplinárnímu řízení, o dva roky později (zejména po jeho aktivním zapojení do Pražského jara) byl vyloučen ze strany i Svazu čs. spisovatelů. Jako spoluautor prvního prohlášení Charty 77 byl perzekvován Státní bezpečností, od 1979 žil nedobrovolně v exilu, ve Vídni. Zde se stal dramaturgem Burgtheatru. Od převratu žije střídavě i v Praze. Delší dobu spolupracoval s Divadlem na Vihohradech