Příliš mnoho Kateřin
Román pro mladistvé z roku 2006 (V originále The Abundance of Katherines). Hlavním hrdinou je čerstvý absolvent střední školy Colin, s nímž se pojí jistá kuriozita, že měl ve svém životě 19 dívek s totožným jménem - Kateřina. Colin je po čerstvém rozchodu s tou poslední zdrcen. Po skončení školy na něj navíc doléhá obava, že ho nikdy nenavštíví tzv. aha efekt, tedy efekt náhlého geniálního záblesku. Colin je totiž přesvědčen o své genialitě a obává se, že čím bude starší, tím bude menší pravděpodobnost takového okamžiku. Colin je v každém případě typ člověka, kterého můžeme označit jako nerd, ve škole patřil mezi outsidery, neboť mezi vrstevníky nezapadal vysokým intelektem a tím sníženými sociálními dovednostmi.
Ze splínu jej vytrhne kamarád Hassan, který ho vezme na výlet. Přijíždějí do zapadlého městečka, kde se seznamují s dívkou Lindsey a jejím přítelem - rovněž Colinem (označeným dvěma přáteli jako TOC - the other Colin). Colin se zde snaží vytvořit graf průběhu milostného vztahu na základě vstupních informací - v této činnosti spatřuje naději na spuštění svého aha efektu.
Hassan si zde najde dívku Katrin. Ukáže se však, že TOC podvádí Lindsey s Katrin - oba vztahy se tedy rozpadnou. Lindsey si posléze vyzná lásku s Colinem. Ten se snaží aplikovat na Lindsey svůj vzorec, aby zjistil, zda jim vztah vydrží a jak dlouho. Dojde však k přesvědčení, že jeho vzorec na vztahy nemůže fungovat vzhledem k množství nepredikovatelných proměnných, ale především že takový vzorec vlastně nepotřebuje.
Děj knihy je poměrně plytký, ovšem postavy a situace dobře znázorňují určité typy, které mohou být atraktivní pro mladistvé čtenáře a s nimiž se mohou identifikovat. Na knize mne místy bavil konverzační humor s nadsázkou, díky kterému jsem knihu přečetla jako relaxační čtivo.
"Já pořád něco hraju. Nikdy to nejsem já. Se staříky mluvím s jižanským přízvukem, s tebou se zajímám o grafy a hluboké myšlenky, s Colinem jsem veselá princeznička. Nejsem nic. Když se člověk v životě chová jako chameleon, tak nakonec už vůbec nic není doopravdy. Tvůj problém je - jak to říkáš? - , že nejsi významný?" "Že dost neznamenám." "Jo, že dost neznamenáš. No, ale aspoň o sobě můžeš říct, že dost neznamenáš. U tebe nebo u Colina, a taky u Katriny a Hassana něco buď pravda je, nebo není. Katrina je veselá. Hassan je vtipný. Ale já taková nejsem. V každé chvíli jsem taková, jaká musím být, abych se neutopila ani moc nevyčnívala. To jediné, co je o mně pravda, je věta Jsem pěkná mrcha."
V množinách by se svět podle Colina dal vyjádřit asi takhle:
Zajímaví lidé Čtenáři Bydlení slavných
Když někdo stráví celý život v Chicagu nebo jeho okolí, neumí si některé rysy venkovského života představit. Vezměte si třeba znepokojivou otázku kohoutů. Pro Colina byli kohouti kokrhající za svítání jen literárním a filmovým klišé. Domníval se, že když autor chce, aby se hrdina vzbudil brzo, využije prostě téhle literární tradice jako prostředku, aby se tak stalo. Domníval se, že je to pro spisovatele typické - vždycky popisují věci jinak, než se doopravdy dějí. Nikdy nevyprávějí příběh celý, jen to nejdůležitější z něj. Colin se ale domníval, že na pravdě záleží právě tolik jako na pointě; došel k závěru, že právě proto neumí vypravovat.
To ráno zjistil, že kohouti opravdu nekokrhají za úsvitu. Začínají kokrhat před úsvitem - kolem páté ráno. (str. 78)