Slaměný klobouk

Jan Werich a Jiří Voskovec

Hra Osvobozeného divadla z roku 1934. Hra se snaží navodit atmosféru doby roku 1900, doby nadšených vizí budoucnosti, naivních dobrodruhů. Nalézáme zde perfektně vyfabulovanou několikanásobnou zápletku týkající se slaměného klobouku s umělými vlčími máky.

Fadinard (Werich), pán v nejlepších letech a jak se dovídáme, do této doby vcelku záletník, se má tohoto dne ženit. Má si brát Helenu, dceru fanrmáře, sice venkovského původu, ale bohatého věna. Všichni očekávají svatbu, která má přijet co nevidět. Fadinardův kůň na projížďce lesem nedávno sežral kus slaměného klobouku, který patřil dámě, jež zde zrovna měla tajné dostaveníčko s jedním důstojníkem. Tím je Emil, který vtrhne do domu Fadinardova, aby paní kavalírsky vyžádal klobouk zpět. Dáma je totiž vdaná a její manžel je žárlivý – kdyby zjistil, že paní chybí klobouk, dovtípil by se, že mu byla nevěrná. Fadinard tedy slíbí klobouk obstarat.

EMIL: Bylo by vám nevyhnutelně třeba, pane, několik lekcí dobrého chování.

FADINARD: Poručíku, nezapomínejte, prosím, že jsem také studoval, a také špatně!

EMIL: Opustil jste nás velmi nezdvořile ve Vincenneském lesíku.

FADINARD: Bylo mnou spěcháno, dovolíte-li.

EMIL: Bylo vámi spěcháno a patrně omylem bylo vámi upuštěno této mincičky. (Podává mu frank)

FADINARD: (bere frank a dává ho do vesty) Nemuselo býti vámi namáháno, bude mnou vám nahrazeno... Prosím... (Podává Emilovi zlatý dvacetifrank)

EMIL: Co je to?

FADINARD: Dvacet franků za klobouk.

EMIL: Za klobouk...

FADINARD: Nikoliv strčit za klobouk, ale für das gefressene Hut!

Do domu přijde také Louisa, dotyčná dáma, ale protože Emil vyhrožuje Fadinardovi soubojem, omdlí. Sluha Felix ji odnese do ložnice a pečuje o ni, nadále zůstává tedy Louisa v domě Fadinardově. Mezitím přijede svatba i s Helenkou, prostou, důvěřivou, citlivou dívkou. Fadinard s Emilem odcházejí do kloboučnictví slečny Kláry, aby zakoupili nový klobouk. Svatba mezitím má počkat v domě, ale celé procesí je neustále stíhá. V obchodě vyjde najevo, že Klára měla v minulosti s Fadinardem poměr, ale on ji opustil a pak předstíral, že odcestoval do Rumunska a neodpovídal na dopisy. Aby z ní však vymámil klobouk, slibuje jí lásku a že se vezmou. Přijde vzápětí svatba a aby Fadinard zamaskoval, že se má již ženit s Helenkou, předstírá, že ženichem je Emil.

Klára vyzradí, že takový klobouk posílala k baronce De Chimpigny. Emil s Fadinardem se sem tedy vypraví. Baronka očekává na svůj večírek pěvce Nisnardiho a Fadinarda za něj považuje. Proto dochází k nedorozuměním a Fadinardovi se nedaří z ní klobouček vymámit. Rozhodne se jej tedy nakonec ukrást. Baronka pozve také tanečnice v čele s krásnou La Goulue, se kterou zase má vztah Emil. Ta jej osočuje, že má nějakou jinou, protože se tak stará o její klobouk, a tím hůře se Emilovi kryje Fadinard, když se má místo něj vydávat za ženicha Helenky, když se u baronky objeví také Klára. La Goulue dává košem Emilovi, Klára se dovídá pravdu a oznámí, že si natruc začne s prvním, koho potká, aby tak potrestala Fadinarda za lež, a namluví si Bobina, Helenčina bratrance. Svatba je totiž zase dostihla i k baronce.

Zjistí se, že inkriminovaný klobouk věnovala baronka své neteři, jež je provdána za Beauperthuise. Všichni tedy míří sem – svatba si pokaždé myslí, že je na nějakém místě určeném pro svatbu (u Kláry se domnívají, že jsou v obřadní síni, u baronky, že jsou na hostině, u Beauperthuise, že jsou u ženicha doma). Zde vyjde najevo, že Beauperthuisova žena je onou milenkou Emilovou, i počne její manžel zuřit a chce ji usvědčit tak, že se vypraví přistihnout ji, jak prodlévá u Fadinarda v domě. Emil tedy spěchá ji někam uklidit, což se mu včas podaří. Nakonec vše zachrání hluchý strýc Vézinet, který neustále chodí s krabicí se svatebním darem – slaměným kloboukem s vlčími máky. Klobouk dostane paní Louisa a pověst všech mužů i žen před jejich partnery je zase neposkvrněna.

EMIL: Jak to byla vlastně před Kristem?

FADINARD: To se počítalo zpátky, to je jednoduché, to jste nejdřív umřel a pak se narodil.

EMIL: Truhlář unaven večer začal pracovat na hotové almaře a ráno stál svěží u hromady prken. Oběd se dával z huby na talíř.

,,,

FADINARD: Nebo jste si nejdřív přečetl knihu a potom ji napsal. Ale to se dělá dnes taky. K doktorovi jste šel zdravý a od doktora nemocný. To je dnes taky, ono se vůbec těch zvyků moc zachovalo.

Konec válek, konec bídy,

Konec trampot pro křesťany i pro židy.

Nastane teď všude klid, teď začnem v míru žít.

Zásluhou měšťanské třídy

Proletariát byl vysvobozen z bídy.

Dreyfus nebo Panama, všechno je za náma.

Rozum v hrsti,

Láska k prsti,

To je naše báze.

Budeme žíti blaze

V Paříži i v Praze.

...

Výlučně křesťanské písničky

Zpívá jeden člověk maličký:

Křesťan miluje svět celičký,

Ženy i dětičky.

(z písně Tři doby země evropské)

Tak se naši otcové chechtali, takhle se chechtali,

je to pár let.

Co zbude dětem, o to nedbali, nikdy se neptali,

co dělá svět.

Výstavou zahajovat století, dvacáté století, to uměli,

Ale co z dvacátého století, co zbude pro děti,

zapomněli.