Drama o pěti dějstvích, napsané 1886. Jedná se o romanticky pojatou hru zpracovávající tematiku stavovských rozdílů, touhu prostých sedláků po svobodě, hrdost a čest a také neopětovanou lásku.
Děj se odehrává 1781, v roce, kdy bylo císařem Josefem II. zrušeno nevolnictví a robotní povinnost, na panství hraběte Rovereda-Lanzenfelda ve východních Čechách. Mezi chudými rolníky požívá velké vážnosti bohatý sedlák Jan Výrava, jehož mladší syn Jeroným je sluhou na zámku – zlé jazyky snad ze závisti tvrdí, že z něj chce mít tatík pána, aby se povyšoval nad ostatní lid. Do vsi přijde Dvořák, jehož rodina se kdysi odstěhovala. Dvořák je povahy výbojné, chce se bít za spravedlnost. Lid se od setníka Charváta náhodou doví, že císař zrušil nevolnictví. Lid však, vida, že na zámku dělají, jako by nic, se postupně pod vedením Dvořáka srocují, aby se proti vrchnosti vzbouřili. Vrchnost otálí s oznámením konce roboty z několika důvodů – bojí se hrozného ekonomického dopadu na vlastní blahobyt, a jednak panství zrovna získalo zakázku na stavbu pevnosti, ke které je třeba pokácet mnoho stromů – a k tomu je potřeba pracovní síla.
Lid se nejprve snaží vyjednávat se zámkem, ale direktor Karmin, pravá ruka hraběte, je považuje za nebezpečnou lůzu a spíše poštvává hraběte proti nim. Poté, co je Výrava uražen a označen Karminem (o němž si myslel, že ho má ve vážnosti) za pouhého cháma, a poté, co zjistí, že jej vlastní syn Jeroným zradil, chtěje zůstat na zámku a konat svou službu, rozhodne se k bouři připojit. Jelikož však panstvo pošle posly pro vojenskou posilu, je nakonec povstání rozehnáno. Povstalci mají být veřejně zbiti v uličce hanby, ale Výrava nechce přijít o svou čest. Raději by zemřel, než aby byl od vrchnosti bit. Jeroným mu spěchá na pomoc, ale je zabit vojákem. Výrava má nastoupit svůj trest, ale po první ráně holí padá k zemi mrtev následkem mrtvice. Tak jeho smrt vykoupila a posvětila svobodu lidu.
Drama je charakteristické romantickým pojetím historie, květnatou mluvou a patosem, s nímž se vyjadřují všechny osoby. Podle dramatu byl roku 1934 natočen stejnojmenný film.
DVOŘÁK: Však ona se ta bouřka jednou přižene, vy zlořečená smeti, a rozpráší vás, vy lišeji na těle lidu, ze kterého sami jste pošli. A dej jen, Bože, aby se přihnala brzo, velice brzo, aby se přihnala z nenadání a bila do vás sterými blesky a zdrtila vás až do kořen!
SYLVIA (komtesa, zamilovaná do Jeronýma mu vyznává své city): Není neštěstí, kdy zůstává mimo nás a kdy dovedeme sobě třebas uprostřed zevní zkázy zachovati vnitřní blaženost. A tu blaženost cítím v sobě já. A ve chvíli této žár můj svá dosavadní pouta proráží. Chtěla jsem být chladnou, ledovou, chtěla jsem v sobě utlumiti, co ve mně bouřilo od první chvíle, co jsem tě spatřila, chtěla jsem překonati sebe a vzíti své blaživé tajemství do hrobu sňatku mně hrozícího. Ale svrchovaná bázeň o tebe nedala mi dohráti dosavadní hru. Jsem u tebe, bojíc se o tebe, a svěřuji tobě, co dosud mohly tobě prozraditi nanejvýše oči mé.