Sir Arthur Conan Doyle
Povídkový soubor obsahující povídky, které původně vycházely separátně mezi lety 1891-1892. Tento výtisk (Dobrodružství Sherlocka Holmese 2) obsahuje následující povídky:
Skandál v Čechách
Spolek ryšavců
Případ totožnosti
Záhada Boscombského údolí
Pět pomerančových jadérek
Ohyzdný žebrák
Modrá karbunkule
Strakatý pás
Inženýrův palec
Urozený ženich
Berylová korunka
Dům U měděných buků
Společným a zřejmě očekávaným rysem těchto povídek je pochopitelně záhada, k jejímuž objasnění dojde až ke konci příběhu: často se jedná o rozuzlení velice překvapivé a pro čtenáře nepředpokládané, což přidává povídkám na atraktivitě (ačkoliv v povídce Ohyzdný žebrák jsem se dovtípila poměrně brzy).
Dále je to také pronikavě bystrý úsudek Sherlocka Holmese, jenž v každé z povídek hraje prim. Holmes dává na odiv své pozorovací schopnosti a také brilantní způsob, jakým dává zdánlivě nesouvisející věci do souvislosti a dobírá se tak závěrů, které by jiným zůstaly navždy utajeny. Není snad natolik arogantní a povýšený jako Poeův Dupin, ale jeho převaha nad policejními vyšetřovateli je zjevná: často je k případu přivolán nikoliv klientem (přestože to se děje také), ale samotnými vyšetřujícími, někdy od policie nešťastní poškození dostávají na Holmese tip.Jeho chvíle, kdy se může nepokrytě chvástat, je mu zpravidla věnována na počátku povídky, kdy je umně zakomponována do nenuceného hovoru mezi jím a Watsonem, aby zde autor vytvořil příležitost ventilovat některé Holmesovy názory. Povídky jsou bez výjimky vyprávěny dr. Johnem Watsonem, věrným přítelem Holmesovým a obdivovatelem jeho práce. Sám Watson je účasten mnoha vyšetřování, vždy při nich však vystupuje jako nesmírně skromný a pokorný pozornovatel, jemuž se dostalo té cti, aby byl k případům z Holmesovy libovůle přizván. Autor mu tak mohl umožnit vykonat funkci informujícího svědka Holmesova podivného chování, vedoucího k brilantním závěrům a dedukcím.
Sherlock Holmes dále využívá detailních znalostí nejen politických, historických a společenských (často mu pomáhá přehled o známých celebritách, šlechticích, panovnících či politicích), ale zejména znalostí společenských konvencí (od oblékání, které v té době prozradí velice mnoho - součásti oděvu, materiály, jejich stav - , ke stereotypnímu smýšlení lidí o vztazích, penězích, dědictvích, podvodech, zisku apod.)
Z povídek mi v paměti utkvěly některé. Jedna z nejoriginálnějších nese název Spolek ryšavců. Ryšavý majitel zastavárny jménem Jabez Wilsone byl samotář. Žil jen se svým zaměstnancem Vincentem Spauldingem, pomocníkem, který u něj pracoval za poloviční mzdu. Jednoho dne dostal zajímavou dostal zajímavou nabídku: ve Spolku ryšavců se uvolnilo vzácné místo a je zván na konkurz k jeho obsazení. Jako zázrakem se mu podaří toto místo dostat a předčít tak mnoho dalších zrzavých zájemců. Ti jsou samozřejmě zklamaní, protože s členstvím v tomto spolku se váže nemalý benefit: každý člen bude odměněn čtyřmi librami týdně výměnou za jednoduchou práci: za opisování britského slovníku po čtyři hodiny denně každého dne bez výjimky. Jakmile by se člověk jedinkrát opozdil, nedostavil nebo musel z jakéhokoliv důvodu odejít, o členství by přišel a další výplatu by již nedostal. Jednoho dne však pan Wilson přišel opět jako již mnohokrát na dané místo, ale po Spolku ryšavců jako by se zem slehla, ani o jeho správci, jenž zde dosud sídlil, nikdo nic nevěděl. Jako by nikdy nic takového neexistovalo.
A na co přišel Sherlock Holmes?
,,Víte, Watsone," vysvětloval mi Sherlock Holmes, když jsme k ránu usedli v Baker Street nad sklenkou whisky se sodou. ,,Od samého počátku mi bylo naprosto jasné, že jediným možným smyslem celého toho fantastického podniku s inzerátem a opisováním encyklopedie musí být snaha dostat našeho nepříliš bystrého zastaváře den co den na pár hodin z domova. Způsob byl sice poněkud nezvyklý, ale skutečně mohli těžko navrhnout cokoliv lepšího. Metodu vyymyslel jistě vynalézavý Clay, inspirován barvou vlasů svého společníka. Lákadlu, jako jsou čtyři libry týdně, by jistě hned tak někdo neodolal, a co znamenala taková částka pro ně, když hráli o tisíce? Uveřejnili tedy inzerát, jeden darebák si obstaral na čas kancelář, druhý přemluvil zastaváře, aby se na něj přihlásil, a společně si tak zajistili, že byl každé dopoledne mimo domov. Jakmile jsem slyšel, že pomocník pana Wilsona nastoupil za poloviční plat, bylo mi hned jasné, že musel mít silný motiv, proč o to místo tolik stál."
,,Ale jak jste přišel na to, jaký to byl motiv?"
,,Kdyby měl pan Wilson v domácnosti ženy, předpokládal bych pouhou nízkou intriku. Ta však nepřicházela v úvahu. Podnik je nevelký a v domě není také nic, co by vysvětlovalo tak pracné přípravy a výdaje, k jakým se odhodlali. Muselo jim tedy jít o něco mimo dům. Ale o co? Vzpomněl jsem si, jakou má pomocník zálibu ve fotografování a jak odbíhá, kdykoli je to jen trochu možné, dolů do sklepa. Sklep! Jím končila celá ta zamotaná šaráda. Pak jsem se na záhadného pomocníka informoval a zjistil jsem, že mám co dělat s nechladnokrevnějším a nejtroufalejším zločincem v Londýně. Prováděl cosi ve sklepě - cosi, co mu zabralo po celý měsíc řadu hodin denně. A opět - co to jen mohlo být? Nutně jsem dospěl k závěru, že si prohrabává tunel k nějaké jiné budově. Sem až jsem dospěl, než jsme navštívili místo činu. Jistě vás překvapilo, když jsem udeřil holí o chodník. Chtěl jse, si zjistit, vede-li sklep před budovou nebo za ní. [...]"
Další ukázku zařazuji, abych ilustrovala, jak Doyle prezentuje Holmesovu deduktivní schopnost, ale také proto, že mi připadalo úsměvné, jak se konvence, z nichž Holmes těží, liší od těch dnešních, a že by dnes určité vývody neměli sebemenšího účinku.
Z povídky Modrá karbunkule (mimochodem také s velice vtipnou pointou) cituji úryvek, kdy Holmes charakterizuje člověka, o němž zhola nic neví a nikdy ho neviděl, pouze z nálezu jeho klobouku.
,,Tak mi tedy, prosím vás, řekněte, jaké závěry dokážete vyvodit z tohohle tvrďáku?"
Holmes vzal do ruky klobouk a zadíval se na něj zvláštním přemýšlivým pohledem, který pro něj byl tolik příznačný. ,,Nenapovídá možná tolik, kolik by mohl," poznamenal, ,,a přece se z něho dají některé závěry vyvodit zcela jasně a jiné alespoň se silnou dávkou pravděpodobnosti. Na první pohled je ovšem znát, že jeho majitel je vysoce inteligentní a také že se mu před třemi lety dobře dařilo, i když ho v poslední době potkaly zlé časy. Je prozíravý, třebaže již ne tolik jako kdysi, což naznačuje, že u něho došlo k určitému morálnímu úpadku, a přimyslíme-li si i sestup finanční, ukazuje to zřejmě, že podléhá jakémusi špatnému vlivu, nejspíše alkoholu. To by také vysvětlovalo zcela očividnou skutečnost, že ho manželka již nemiluje."
,,Ale drahý Holmesi!"
,,Určitou míru sebeúcty si však přece jen udržel," pokračoval Holmes, aniž si povšiml mé námitky. ,,Je to člověk, který vede usedlý život, vychází jen málokdy z domu, docela odvykl pohybu, je mu něco přes čtyřicet, má prošedivělé vlasy, které si v poslední době dal ostříhat, a maže si je citrusovou pomádou. To jsou alespoň zjevnější fakta, která se dají vyvodit z jeho klobouku. Navíc je mimochodem velmi nepravděpodobné, že byl měl v bytě zaveden plyn."
,,Určitě žertujete, Holmesi."
,,Ani v nejmenším. Je vůbec možné, že ani teď, kdy vám předkládám všechny své závěry, ještě nechápete, jak jsem k nim dospěl?"
,,Vím dobře, že jsem dost omezený, ale musím se přiznat, že vám naprosto nerozumím. Jak jste například přišel na to, že je ten člověk inteligentní?"
Místo odpovědi si Holmes posadil klobouk na hlavu. Zapadl mu až přes uši a usadil se na hřbetě nosu. ,,Je to přece otázka prostoru a jeho kapacity," řekl Holmes. ,,Člověk s tak velkým mozkem něco v hlavě mít musí."
,,A jeho finanční sestup?"
,,Klobouk je tři roky starý. Tehdy přišly přece do módy takové ploché střechy s ohrnutými okraji. A přitom je vynikající kvality. Jen se podívejte na tu stuhu z hedvábného ripsu a na skvělou podšívku. Mohl-li si někdo před třemi lety koupit takový klobouk a od té doby si neopatřil nový, je vidět, že to s ním jde bezpochyby z kopce."
,,Dobrá, uznávám, to je dost jasné. Ale co ta prozíravost a morální úpadek?"
Sherlock Holmes se zasmál. ,,Tady máte tu prozíravost," řekl a ukázal prstem na drobounký knoflíček se šňůrkou, která měla přidržovat klobouk na hlavě. ,,Tento vynález se spolu s kloboukem neprodává. Jestliže si jej náš muž opatřil sám, svědčí to o jisté dávce prozíravosti, neboť se snažil uchránit si klobouk proti větru. Jenomže také vidíme, že se mu šňůrka přetrhla a ani se nenamáhal pořídit si novou, z čehož plyne, že již není zdaleka tak prozíravý jako dříve a to jasně svědčí o morálním úpadku. Na druhé straně se ovšem snažil zahladit některé skrvny na plsti a zamazat je inkoustem, což by ukazovalo, že si ještě tak úplně nepřestal sám sebe vážit."
,,Vaše úvahy jsou rozhodně dost přesvědčivé."
,,Ostatní podrobnosti, jako že mu je něco přes čtyřicet, má prošedivělé vlasy, dal se nedávno ostříhat a užívá citrusovou pomádu, vyplývají všechny z podrobné prohlídky dolní poloviny podšívky. Lupou jsem na nich objevil četné konečky vlasů, které mu holič ostřídal nůžkami. Všechny jsou trochu lepkavé a jse na nich zřetelně cítit citrusová pomáda. Prach, jak si jistě povšimnete, není drsný šedavý prach ulice, nýbrž lehké hnědé chmýří z domácnosti, z čehož je jasně vidět, že klobouk většinou visel doma, zatímco stopy na jeho vnitřní straně dokládají, že jeho majitel se silně potil a nebyl zřejmě v nejlepší kondici."
,,Ale jeho žena - jak jste přišel na to, že ho již nemiluje?"
,,Tento klobouk už několik týdnů nikdo neokartáčoval. Kdybych vás, milý Watsone, potkal s týdenní vrstvou prachu na klobouku a viděl, v jakém stavu vás manželka nechala vyjít na ulici, také bych si už dělal těžkou hlavu, že jste měl notnou smůlu a ztratil její oddanost."
,,Ale vždyť to může být starý mládenec."
,,Kdepak, tu husu nesl manželce jako dar na usmířenou. Jen si vzpomeňte, co měl pták na noze za cedulku."