Jiří Marek
Autorské pohádky vydané v Albatrosu roku 1987. Ilustroval Miloslav Jágr (černobílá perokresba). Jedná se o soubor 14 pohádek, jejichž postavami (hlavními či epizodními) jsou knoflíkáři - výrobci knoflíků. Vyskytuje se zde hojnost profesionalismů z tohoto oboru, výrazy hovorové a nářeční (středočeský interdialekt). Určeno dětem školního věku, spíše starším (8 a více let). Děj je vyprávěn dynamicky, oživen je množstvím citoslovcí a částic (a hele, hopsa hejsa,
Kde je to nejhezčí na světě (úryvek)
To vám byl jednou v Bednárečku jeden mládenec a ten dělal tovaryše u knoflíkáře Pažoutky. Dělat knoflíky není žádné hopsa hejsa, to se musí perleť nejen čistit, ale taky dbát, aby pořád bylo dost ostré želízko, kterým se knoflík půruje nebo štípe, a aby se ty hotové knoflíky pořádně ošlejfovaly. On si tu práci a výdělky nechválil ani mistr Pažoutka, natož tovaryš!
Občas se stavil v hospodě a tam si vždycky stejskal a runcal, že se mu to zatracené řemeslo zajídá, že Bednáreček je ďoura a že by on dal duši za to, aby se jednou mohl podívat do světa a vybrat si takovou zemi, kde člověk nemusí nic dělat a má se přece dobře. Ba i když večer sedával na kraji lesíka po boku své Dorničky, jinou netu nevedl, a tak není divu, že se i děvče mračilo, protože copak je po mládenci, který má pořád hlavu v povětří a jenom naříká a šilhá někam pryč?
Mládenci se zjeví čert, který slibuje, že jej provede po celém světě zadarmo, když mu upíše svou duši.
“Tak z toho, vašnosti, nebude nic. Já nejsem na hlavu padlej, rozumíme! Já vím, co takový úpis obnáší.” Ten čertovský chlapík se jenom zavrtěl, doufal, že mu mládenec na udičku skočí hned, a hele, on se cuká! Musím na něj opatrněji!
Ale mládenec je chytrý a vymámí z čerta slib, že duši upíše, až ho čert provede po celé zemi a on se usadí někde, kde se mu bude líbit. Ale mládenec je v exotických zemích vždy nespokojen.
“Jsme v zemi indické,” povídal ten chlapík. “To je něco jinšího než Bednáreček, co? Na paláci je tu střecha celá ze zlata, to vy doma máte na kapličce prasprostej šindel. No tak co, líbí se ti tu?“ […] A v Americe: A těch lidí! A těch aut! A eroplány a vlaky a autobusy a trolejbusy a aerobusy, zkrátka samé velké kusy.
Nakonec chce mládenec zase domů, seznal, že doma je nejkrásněji. Už na domov nehuboval.