John Flanagan
Fantasy román pro děti a mládež z roku 2004.
Tuto sérii začala číst moje dcera, a protože se jedná o známý titul, řekla jsem si, že si to přečtu taky, ať jsem v obraze. Je tedy nutno podotknout, že je to skutečně spíše pro děti, jednak sazbou - trošku větší písmo, jednak nepříliš komplikovaným stylem, a zejména pak hlavní tematikou: učňovský věk, výběr budoucího povolání, zaměření na vlastní talent, sebeurčení, sebevědomí, také se zde objevuje téma šikany. Přesto však jsem knížku přečetla docela s chutí, pravda, těch necelých 300 stran jsem přelouskla za 2 a půl dne, takže je vidět, že moc náročná četba to nebyla.
V tomto fantasy středověkém světě se ocitáme v Araluenském království. To je rozděleno do několika lén, z nichž každé spravuje jeden baron či lord na svém hradě. Příběh začíná na hradě Redmontu, kde mimo jiné žije skupina osiřelých chráněnců barona Aralda. Jedná se o děti, které přišly o rodiče, již zemřeli v královských službách. Baron jim poskytuje na hradě zázemí a výchovu a v patnácti letech jim umožní stát se učni u mistrů, kteří zrovna mají volné místo.
Will, který jediný z letošní skupinky pěti adeptů nemá příjmení, protože se úplně neví, kdo byli jeho rodiče, se chce dostat do bojové školy a stát se rytířem. Je však malé postavy, vcelku hubený, vypadá slabý (přestože je vlastně docela silný a mrštný). To se mu nepodaří a je z toho dost rozhozený. Ke svému překvapení si jej však vezme do učení hraničář Halt. O hraničářích panuje mnoho pověstí, zejména o jejich schopnosti stát se neviditelnými. To samozřejmě není tak úplně pravda, jsou to jen velmi dobře trénovaní stopaři a špehové: potřebují bystrý úsudek, tiché a nenápadné přemisťování, rychlé a rozhodné jednání. Jejich zbraní je luk, vrhací nůž, nenápadnost, hbitost a brilantní pozorovací schopnosti: přesně tyto vlastnosti už Will má a ostatním dovednostem se vytrvale učí.
Všechny je může zúročit dříve, než kdokoliv čekal: proslýchá se, že lstivý a kdysi poražený lord Morgarath znovu sbírá armádu bestií wargalů, aby porazil království. Nyní si však, jak sbor hraničářů odhalil, vzal na pomoc ještě téměř vyhynulé příšery kalkary - zbyli naživu už pouze dva. Hraničáři bijí na poplach. Většina se vydává do svých lén mobilizovat a připravit armádu. Halt se svým učněm a bývalým učněm Gilanem se vydávají kalkary zneškodnit.
To se jim nakonec jen tak tak podaří (viz ukázka), takže hlavní nebezpečí je zažehnáno. K rozhodujícím bitvám však zřejmě teprve dojde v dalších dílech knihy.
Will v průběhu knihy získává potřebné sebevědomí, ověřuje si vlastní schopnosti v akcích, získává ústu a respekt ostatních hraničářů - někam konečně patří. Dozvídá se také pravdu o svém otci: byl vojákem ve službách krále a hrdinně, bez zvláštního výcviku, nasadil svůj život, aby ochránil Halta - zachránil ho před jistou smrtí, před smečkou walgarů. Tím více pro Willa znamená přijetí a později snad i přátelství od Halta, mlčenlivého mistra, který málokdy chválí či usmívá se, když k tomu však dojde, stojí to za to.
Gilan se usmál výrazně víc a podával ruku Willovi.
,,A zrovna když jsem si myslel, že jsem tě konečně dostal, Halte," prohlásil upřímně. ,,Tak ty jsi Will," pokračoval a pevně Willovi potřásal rukou. ,,Jsem rád, že tě poznávám. To byla dobře odvedená prácička, mladíku."
Will se zazubil na Halta a ten malinko, ale významně pohnul hlavou. Will si vzpomněl na poslední pokyn, který včera večer od Halta dostal: Když někoho porazíš, nikdy se mu neposmívej. Buď velkorysý a něco na jeho jednání pochval. Nebude mít radost z porážky, ale líp ji unese. Ukaž mu, že si ho vážíš. Pochvalou můžeš získat přátele. Posměšky si vždycky naděláš jen nepřátele.
,,Ano, já jsem Will," řekl. Pak přidal: ,,Nemohl byste mě naučit, jak to děláte, když se takhle pohybujete? Bylo to úžasné."
Gilan se smutně usmál. ,,Myslím, že až tak moc skvělé to nebylo. Nejspíš jste o mně věděli už dávno."
Will zavrtěl hlavou, vzpomněl si, jak moc se musel namáhat, aby Gilana vypátral. Teď, když na to myslel, zněla jeho chvála i jeho prosba ještě opravdověji, než si uvědomoval.
,,Viděl jsem vás, když jste dorazil," řekl. ,,A viděl jsem, kde jste. Ale od té chvíle, co jste zašel za tu zatáčku, jsem vás vůbec nezahlídl. Chtěl bych se umět pohybovat jako vy."
Willova očividná upřímnost Gilana potěšila, bylo mu to vidět ve tváři.
,,Tedy, Halte," řekl, ,,vidím, že tenhle mladík nemá jen nadání. Má i vynikající způsoby."
Halt je oba pozoroval: svého nynějšího učně a svého bývalého učně. Kývnutím směrem k Willovi ocenil jeho zdvořilá slova.
Willova statečnost pomohla rytířům zabít nebezpečnou nestvůru kalkaru. Bez jeho pomoci by tři bojovníci jistě zahynuli:
Čtyřicet kroků od Willa ten obrovský netvor uspokojoval svoji potřebu triumfovat, jeho ryk, násobený ozvěnou, se valil nocí. Tyčil se nad dvěma těly - Haltem v bezvědomí a baronem Araldem ochromeným bolestí. Sir Rodney pořád nehybně stál s rukama bezmocně spuštěnýma podél těla a čekal na smrt. Teď kalkara zvedl mohutnou drápatou přední tlapu, aby ho srazil. Rytíř necítil nic než ochromující hrůzu z toho pohledu.
Will táhl šíp k sobě, do plného napnutí, až přitom cukl bolestí, když mu plameny popálily ruku, která lup svírala. Zacílil trochu výš, aby vyrovnal víhu smůly, a vypustil šíp.
Šíp stoupal v jiskřícím oblouku, při letu vzduchem plamen zeslábl na pouhé doutnání. Kalkara vnímal, že se blíží světelný záblesk, a otočil se, aby se podíval, co to je. Tím zpečetil svůj osud, neboť šíp dopadl přesně na jeho mohutnou hruď.
Tvrdou srstí připomínající šupiny šíp sotva pronikl. Ale když se zastavil, malý plamínek se znovu rozhořel, maz v srsti kolem něj se vzňal a oheň se začal neuvěřitelnou rychlostí šířit.