Rybář a jeho duše
Povídka s prvky pohádkovosti (nadpřirozená bytost, trojí opakování), avšak tragickým koncem.
Mladý rybář vyplouvá každý den na moře za rybolovem. Jednou vyloví spící Mořskou Pannu a zamiluje se do ní. Ta mu však poví, že by jej mohla milovat, jen pokud se zbaví svojí lidské duše – když ji odešle do světa. Mořští lidé nemají duši a proto jen bez duše by mohli být spolu.
Rybář jde za knězem, aby mu poradil, jak se zříci duše, která mu stejně k ničemu není. Kněz se zhrozí, že to je hrozný hřích, že duše je to nejcennější, co člověk má a neporadí mu. Rybář ji tedy chce prodat na tržišti, ale kupci se mu vysmějí, že něco jako je duše nemá žádnou hodnotu. Zoufalý rybář jde tedy za Čarodějnicí. Ta mu slíbí radu, když si s ním zatančí. Pak mu dá nůž a řekne, že jím má odříznout svůj stín, který je tělem jeho duše a ta ho pak bude moci opustit. Rybář tak učiní a odejde do moře za svou Mořskou Pannou. Jeho Duše jej prosí, aby jí dal i své srdce, protože svět je zlý, ale rybář odmítl, protože čím by pak miloval svou Pannu. Duše nabude jeho podobu a chodí světem. Každý rok přijde k břehu moře a vypráví rybáři, co všechno podivuhodného viděla v různých částech světa. Poprvé získá Zrcadlo Moudrosti a nabízí je rybáři, když půjde s ním, podruhé získá olověný prsten bohatství, se kterým by rybář mohl být navždy bohatý. Rybář však odmítne Moudrost i Bohatství, protože Láska je lepší než to. Potřetí vypráví Duše o dívce, která překrásně tančila bosýma nohama. Rybář si vzpomene, že jeho Mořská Panna nemá nohy a zatouží tu dívku vidět. Řekne si, že bude pryč jen pár dní a pak se vrátí ke své lásce a vystoupí z moře. Duše jásá a vstoupí opět do něj. Putují světem a Duše nabádá rybáře ke špatným skutkům. Rybář je zarmoucen, když Duši poslouchá a ty zlé skutky koná a ptá se jí, proč mu to vnuká. Duše praví, že jí tehdy nedal s sebou srdce a ona se proto všechny tyhle zlé věci naučila a líbí se jí. Rybář se pak zařekne Duši neposlouchat, vrátí se k moři a volá Mořskou Pannu. Ta však nepřichází a Duše se jej stále snaží odlákat pryč. Nakonec rezignuje a praví rybáři, že chce vstoupit do jeho srdce a zase s ním splynout, čímž by její pokoušení přestalo. Rybář svolí, ale jeho srdce je tak obaleno láskou, že tam Duše nemá přístup. Rybář řekne, že by si přál jí nějak pomoci, ale v tom se z moře ozve výkřik a vlny vyplaví mrtvé tělo Mořské Panny. Rybář se k němu zoufale vrhne a líbá je. Jeho srdce žalem pukne a Duše tam konečně může vstoupit.
Následující den přijde kněz požehnat rozbouřenému moři a najde dvě mrtvá těla. Místo požehnání prokleje ty dva i celý Mořský lid a nechá je pohřbít v Poli Valchářů, kde se pohřbívají lidé odpadlí od víry. Za rok se však na oltáři objevily vonné květy z jejich hrobu a jejich vůně přiměla kněze kázat o Boží lásce a poté požehnal moři i všem bytostem, které v něm žijí.