Misantrop
Komedie o pěti dějstvích přeložená J. Z. Novákem. Je veršovaná a bere si na paškál:
1) prodejnost a pokrytectví, prospěchářskou snahu vyjít se všemi
ALCEST: Chci čestnost, upřímnost. To přímý člověk není,
kdo klidně vysloví, co v srdci nepramení.
[…]
Co z toho, jestli dnes vám někdo úctu vzdává,
důvěrou, přátelstvím vás štědře zasypává,
do nebe chválí vás oslnivými slovy,
když zítra zrovna tak se má i k ničemovi?
Kdo nemá svědomí docela lhostejné,
nestojí o pocty tak hnusně prodejné.
I pocty honosné hned všechen půvab ztratí,
jakmile shledáme, že všem se jimi platí.
Úctu mám přece mít jen k vzácným vlastnostem,
a nectím nikoho, když vzdávám úctu všem.
Když v dnešních neřestech jste schopen vidět klad,
pak ke svým přátelům vás nechci počítat.
Odmítám laskavost, jež všechny podílí
a mezi přednostmi nedělá rozdíly.
Chci odlišován být. A přiznám bez mučení,
že přítelíček všech, to ideál můj není.
[…]
Ach, paní, dneska se kdekomu chvála vzdává.
Ta dnešní pochvala, ta není vybíravá.
Jako by každý z nás měl samé ctnosti jen!
Už přestalo být ctí být někým pochválen.
Plýtvá se ódami, každý je prostě skvělý…
I méhu sluhu už v novinách vynášeli!
2) pomouvačnost
CELIMENA: Stále se vychloubá, jaké zná veličiny,
vysoké známosti na každém rohu shání
a kněžny, vévody cituje bez ustání,
je opit tituly a mluvit dokáže
než o psech, o koních a vzorech ekvipáže;
všem tyká jako ti, k nimž nahoru se dívá,
a oslovení “pan” už vůbec neužívá.
[…]
V potu si vymýšlím náměty hovoru,
však její prázdnota, jalovost řeči její
vždy znovu rozmluvu v zárodku ubíjejí.
Marně, když mlčení už dlouho konce nemá,
beru si na pomoc to nejvšednější téma:
počasí, slunce, mráz či zamračené ráno -
ale i tohle vše je s ní hned vyčerpáno.
Ač nikdy neřeknu “Račte si, prosím, sednout”,
ona se posadí a ne a ne se zvednout.
Ptám se už, kolik je, už zívám nepokrytě,
však ten kus polena mi dále dřepí v bytě.
[…]
Dle vlastních úsudků je velkým znalcem všeho,
a proto všecičko je špatné podle něho.
V tom, co se píše dnes, vidí jen spousty vad.
Krasoduch nemá prý ničemu zatleskat.
Učenost prokáže, kdo vše prý notně zhaní,
divit se či se smát smějí jen nevzdělaní.
Tak, aby nad jiné se jasně povznášel,
zásadně nechválí pražádné z dnešních děl.
I při všech debatách se neustále mračí -
k tak mělkým zábavám se snížit neuráčí.
S útrpnou vlídností na prsou paže zkříží
a z výšin génia na nás jen mlčky shlíží.
3) pochlebnictví
[…]
ALCEST: Ráda se vysmívá a její ironie
z těch vašich lichotek a z pochlebnictví tyje.
A méně rozkoše by z klevetění měla,
kdyby váš potleskl vždy za všecko nesklízela.
Tak spoustou neřestí, které teď v světě bují,
jsou hlavně vinni ti, kdo lidem podkuřují.
[…]
Čím víc má člověk rád, tím míň má lichotit.
Cit přísný, důsledný, to je ten pravý cit.
Já, já bych zavrhl takové lísaly,
kteří by každičký můj vrtoch vítali,
otrocky sdílely změny mé nálady
a vychvalovali všechny mé nápady.
CELIMENA: Kdyby se srdce všech řídila jenom vámi,
to by bye konec, že, se všemi něžnůstkami.
A pravý milenec by si pak za čest klad
důkladně vyplísnit tu, kterou měl by rád.
4) vychloubačnost, sebestřednost
AKAST: Mám ducha, k tomu vkus, proto, ač nemám školy.
smím pronést v debatě úsudek o čemkoli
a při premiérách, na kterých musím být,
vše mohu učenou kritikou zhodnotit
5) pokrytectví (Když Arsinoe přijde jako přítelkyně k Celimeně, aby ji z “čistého přátelství” informovala o tom, co se o Celimeně ve společnosti povídá, a mohla pak pozorovat, jak to Celimenu bude ničit). Celimena totiž zve do svého domu mnoho mužů, protože se ráda baví ve společnosti, z čehož ale plyne dojem, že se všemi z nich něco má.
ARSINOE: […] Ne, že bych věřila útokům proti vám.
mám, bůhví, daleko k takovým domněnkám,
lidé však věří v hřích, jak vidí náznak jeho;
to pro svět nestačí, žít ctnostně jen dle svého
[…]
CELIMENA: Je doba pro obdiv a pro milostná snění,
leč take pro cudnost a skromné uklidnění.
A cestou cudnosti se možno moudře dát,
když nám květ mladosti už beznadějně zvad.
Tím trochu zakryjem tu smutnou ztrátu krás.
I já si jedenkrát snad vezmu příklad z vás.
Věk leccos přinese, však mně je dvacet, paní,
mám tedy času dost na klid a odříkání.
6) okázalý asketismus, distancování se od lidské společnosti
FILINT: Že jsou však lidé zlí a že jsou plni jedu,
to není důvodem, proč prchat z jejich středu.
Své mravní zásady si ověříme líp,
když přijdou do styku s prostředím lidských chyb.
Jen tam se uplatní a pozná síla ctnosti.
Kdyby byl celý svět vyšňořen nevinností
a všichni byli v něm ochotní, slušní, přímí,
co bychom dělali se všemi ctnostmi svými?
Vždyť jejich posláním je dodávat nám síly,
když zlo a bezpráví nám nejvíc ublížily.