Rossums Universal Robots
- fantasticko-utopické drama, vydané r. 1920. V několika následujících letech bylo uvedeno nejen v Národním divadle, ale na jevištích téměř po celé Evropě. Byl to první mezinárodní úspěch K. Čapka, hra byla přeložena do více než 30ti jazyků.
Karla Čapka v tomto příběhu více než děj samotný zajímají společenské a lidské důsledky vynálezu robotů. Upozorňuje zde na to, jak nás technické vymoženosti nejen obohacují a ulehčují nám život, ale jak se jimi zároveň i ochuzujeme o pravou podstatu života. Takovým obrazem zmechanizovaného a odlidštěného života jsou právě Roboti. (Příznačné je, když Helena Gloryová zaměnila při návštěvě R.U.R. Robotku Sullu za člověka a vedoucí pracovníky závodu naopak považovala za roboty.)
Počátkem prosperity obchodní společnosti Rossums Universal Robots je vynález vědce Rossuma, který objevil způsob, jakým se dají vyrobit umělé bytosti k nerozeznání podobné člověku, které však nemají žádné city jako strach, lásku, nenávist či ambice, nepotřebují ke svému životu nic „zbytečného“, bez čeho se člověk neobejde, jako je kultura, svoboda, hudba, zábava apod. Roboti prakticky postrádají jakýkoliv duševní život.
Společnost R.U.R. začala tyto Roboty prodávat jako levnou pracovní sílu do celého světa. Vedoucí podniku, ředitel Harry Domin a inženýr Fabry tím však nesledovali jen vlastní zisk, chtěli lidstvo osvobodit od dřiny, která jim bere sílu a čas zdokonalovat sebe sama. Svět se ale na Robotech brzy stane závislý, lidé si odvykli sami pracovat, člověk se v podstatě stává „přežitkem“, lidstvo rychle upadá, ztrácí schopnost se dál vyvíjet, dokonce i schopnost plodit děti. Lidé byli sice osvobozeni od práce a námahy, ale ztratila se s nimi i jejich činorodost, schopnost žít. Tuto stranu mince si uvědomuje Dominův kolega Alquist, který je zastáncem každodenní dělné práce, rád pracuje jako obyčejný zedník na lešení. Jako nejvyšší hodnotu uznává lidský život, ne nějaké pachtění se po jeho ideálu. Alquistovými ústy zde mluví sám autor. Na jeho straně je i Dominova žena Helena, ztělesnění ženského, citového přístupu k Robotům i lidem, a stará chůva Nána, představující přirozený, lidový postoj, selský rozum a nedůvěru ke všemu, co je v rozporu s přírodou a Bohem.
Nakonec se i Roboti vzbouří proti svým pánům, když pochopí, že jsou vlastně vyšší lidskou bytostí, a snaží se potřít zastaralý lidský odpad. Roboti vyvraždí lidstvo a ujmou se vlády nad světem. Zkáza civilizace se dovršila. Na konci příběhu se však rodí nová láska v Robotech Primovi a Heleně, kteří v sobě objeví schopnost citů, sebeobětování pro druhého, lásky.