Sever proti Jihu
Hra Osvobozeného divadla z roku 1930. Hra zasazená do Spojených Států v období občanské války Severu proti Jihu je politickou satirou na kolaborantství, otroctví a další jevy. Krásná Mercedes je schovankou jižního generála Richarda de Roche. Chce ji však pro sebe major Warton, důstojník severní armády (Mercedes je však zamilována do „pravého muže“, ideálu amerického hrdiny, Buffalo Billa). Vyláká tedy de Roche a nabízí mu, že zradí svou armádu a vyzradí mu, kde najde pro své muže střelivo, když mu za odměnu slíbí Mercedes. Střelivo se nachází na lodi, která pluje po řece. Warton má však poté v úmyslu zradit i na druhou stranu a muže, kteří se pokusí odcizit střelivo, chce udat zpět severní armádě a profitovat tak z dvojnásobné zrady. Na lodi se náhodou nacházejí i Gala Peter a Vilém Tell (V a W), neutrálové, kteří se zde schovávají. Omylem upustí mezi střelný prach svíčku. Další děj je na polozbořené pevnosti, kde se v mnoha vchodech setkávají prakticky všechny postavy a vyvolávají tak smích svým zmatečným hemžením. Loď s prachem pluje okolo po řece a zrovna na úrovni pevnosti vybuchne, jelikož dva neutrálové nestihli svíčku odstranit. V posledním obraze je nastoleno příměří a vyhlášen mír.
Prolog:
DÉMON VÁLKY: V polích, jež má ruka plela, / Mrtvá těla potom tlela. / To, co válka nerozryje, / To u mě není historie.
Gala Peter a Vilém Tell na lodi: jsou přítomni zrovna tehdy, když je loď se střelným prachem kradena.
GALA PETER: Prokristapána, esli nejsme odvázáni! Ale, jestliže jsme odvázáni, to by znamenalo, že by nás byl musil někdo odvázat!
VILÉM TELL: A jestliže nás někdo odvázal, to znamená, že jsme odvázaní a že plyneme nezadržitelně po proudu řeky Roanoke do bitevní vřavy, kde kulky zbloudilé nám díry do našich lebí učiniti mohou!
GP: Pojďte plivnout do vody!
VT: A nestoupne voda?
GP: Pohleďte, podle starého říčně plaveckého pravidla, plivneme-li do vody, můžeme pozorovati cestu slinou uraženou. Slina pak zachová se dvojmo: buď, dopadnuvši na hladinu, jme se s proudem prchati vniveč, což značí, že my s lodí jsme uvázáni a vše v pořádku. Jestliže slina však s lodí krok zachovává, na jednom zdánlivě místě po boku lodi trčí, běda: pak plyneme i se slinou po proudu.
VT: Když je slina přivázána!
GP: Ne, když je parník přivázán, tak...
VT: Pojďte plivnout do vody! (Oba plivají do vody)
GP: Tak co dělá slina?
VT: Já jsem se nedíval. (Dívá se) Moje plave po proudu.
GP: Moje také. Vzájemná kontrola! (Běží se dívat na Tellovu. Tell na jeho)
VT: Moje plave rychleji!
GP: Hip, hip, slino, drž se!
VT: Cha, cha, cha...
GP: Co je?
VT: Cha, cha, vaši sežrala ryba!
GP: Ale co dělá vaše slina? Ó běda. Plujeme...
OBA: ...i se slinou po proudu!
VT: Vrhněmež se na jablka kolenní!
GP: Blbost, vrhněmež kotvu!
VT: Avšak, odpoutal-li nás někdo, pak kotva v dálavě jest, nikoli na lodi!
GP: Musí tady být reservní. Jděte na příď a přineste reservní. (Vilém Tell přinese ohromnou kotvu)
GP: Ukažte, já vám pomohu. (Zřítí se pod tíhou kotvy na zem)
VT: Co to děláte? Vždyť je dřevěná!
GP: Snad mohu dělat, jako když je těžká, ne?
VT: Dejte ji sem. (Vezme kotvu na rameno)
GP: Tak a jděte ji vrci do vody.
VT: Tak jak je?
GP: Neptejte se zbytečně a vrhněte ji do vody.
VT: Jestli to ale nebude škoda?
GP: Je to naše jediná záchrana.
VT: Ale může nám být dobrá!
GP: Neuvažujte a vrhněte kotvu do vody, aby se zachytila.
VT: Když ji ale zahodím, tak ji nebudeme mít, a může nám být dobrá!
GP: Marš!
VT: Já jdu, ačkoli s tím nesouhlasím, protože nám kotva může být dobrá. (Jde hodit kotvu do vody)
GP: (vrhne se na lano, které leží na palubě, a přiváže je pevně ke kolíku) Já se vám divím, člověče, vy byste to lano nechal odvázané. Tak ho tady pevně uvážu na ten kolík. (Vilém Tell ho nejapně pozoruje) A teď se podívejte, jak se to lano za chvíli začne napínat a jak to cukne, až se napne.
VT: Tak to cukne, až se napne?
GP: Ne, tak se napne, až to cukne.
VT: Aha, a proč cukne?
GP: Protože se napne.
VT: A lano-li nenapne-li se?
GP: Lano-li nenapne-li se! To je argument! A pročpak by se nenapnelilo?
VT: No dobře, ale má-li se napnelit, tak musí někdo cuknulout.
GP: No právě, ale nejdříve musí přijít napnelismus, aby mohla nastat cukatura.
VT: Ale cuknulatura bez napnelismu je kravininum! Podívejte se, příteli. Moje řeč bude se vám zdáti na první pohled zbytečnou, respektive na této lodi, za těchto okolností a v tuto hodinu ukvapenou. Avšak jedná se mi o to, abych vás vyvedl z omylu, ve kterém trváte.
GP: Tedy jedná-li se čistě o vědecký výklad, můžete směle pokračovati. Jsem celé ucho.
VT: Jak vám rozumím, vám jde o to, aby zachycením kotvy toto lano se napnulo a tím loď sebou cukla. Avšak k tomuto dění dojít nemůže, jelikož kotva na tomto laně přivázána není.
GP: Není.
VT: Kotva není.
GP: Kotva na tomto laně není...
VT: Kotva na tomto laně není. Copak? Přivázána!
GP: Počkejte, to se musí zjistit. Kotva na tomto laně přivázána není?
VT: Není.
GP: Není?
VT: Není.
GP: Vole. Nesmysle vtělená. A proč jste tu kotvu na to lano nepřivázal?
VT: Jak jsem ji mohl přivázat, když jsem ji držel tady na rameni?
GP: (strašlivě rozčilen) Když jsem vám ale říkal, abyste tu kotvu vrhnul do vody, tak jsem myslil, že máte tolik fištronu, abyste tu kotvu na to lano přivázal!
VT: A kdo to tady stál, maje kotvu na rameni, a kdo to tady říkal: Kotva nám může být dobrá? Teďka máme kotvu v troubě a na konci lana není nic!
GP: Jak to nic?! Kde je ten konec lana? (Počne tahat lano z kulisy)
VT: (vytrhne mu lano z ruky) Tak když hledám konec, tak se dívám pořádně! (Oba prohlížejí důkladně každý centimetr lana) Tady ten konec vůbec není.
GP: Já ho nebral.
VT: Tak ho někdo uříz! To je pořádek tady...tamhle jde.
GP: Tak ho neplašte. (Přitahuje konec lana) Vidíte ho, celej zpocenej. (Vezme konec lana a drží jej Vilému Tellovi před očima) Vidíte ten konec, pane? Ten mluví o vás.
VT: (vezme konec a drží si jej u ucha) Náhodou říká, že jste vy vůl. Teď ka na ten konec musím přivázat něco, co je těžké.
BUFFALO BILL: (skočí z pravého portálu na křeslo a zhoupne se k Mercedes) Proč se bojíš, Mercedes, vždyť jsem tu já.
MERCEDES: Ach Bille! (Obejmou se) Tolik jsem se polekala, Šárka větří nebezpečí.
BB: Nikoliv, dítě, to diskrétní zvíře nechtělo překážet milostnému duetu.
M: Konečně sami, slavný zvěde.
BB: Říkej mně „zvědouši“!
VT: Trefili vás?
GP: Netrefili.
VT: Mne taky netrefili. Co to bylo venku za vojáky?
GP: Člověče, to je Jižní armáda.
VT: Já viděl Seveřany!
GP: Jak to víte, že to byli Seveřani?
VT: Byli obrostlí mechem!