V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, kde se vyjádřil, že české kultuře, dlouhodobě izolované od světa - nejprve okupací a pak stalinismem -, hrozí ztráta historické paměti. "Lidé, kteří žijí jen ve své nezprostředkované přítomnosti, bez vědomí historické kontinuity a bez kultury, jsou s to proměnit svou vlast v pustinu bez historie, bez paměti, bez ozvěn a bez krásy."
(*1929 v Brně) Francouzský spisovatel českého původu. Jeho otec byl klavírista, vyučoval na JAMU, Kundera se také učil hrát na klavír. Studoval brněnské gymnázium, poté vystudoval filmovou režii a scénáristiku na FAMU. Vyučoval na FAMU světovou literaturu. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany. Několikrát byl vyloučen, v roce 1970 definitivně. Průběžně se snažil o liberalizaci českých kulturních poměrů, oficiální kulturní politiku označil za barbarství. Od roku 1975 žije ve Francii, od 90. let píše už jen francouzsky, svá díla do češtiny téměř nepřekládá. Získal bezpočet literárních ocenění, rovněž byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho dílo bylo v Československu až do sametové revoluce zakázáno.
Kundera představuje racionálně zaměřený typ prozaika. Jeho hrdinové chtějí vystoupit ze svíravosti běžné existence, bývají však zaskočeni vývojem událostí, které sami dali do pohybu. Kundera dává význam osudu a dějinnému vývoji, zpochybňuje suverenitu člověka jako jejich tvůrce.