Geoffrey Chaucer
Básník a diplomat (1344 - 1400). Pocházel z Londýna, kde obdržel všeobecné vzdělání včetně latiny. Jeho otec byl přední londýnský obchodník s vínem. Díky němu měla rodina styky u dvora a Geoffrey se už ve třinácti letech stal pážetem Alžběty z Ulsteru. Pravděpodobně se věnoval studiu práv, později totiž působil jako státní úředník a diplomat. V roce 1366 se oženil s dvorní dámou Philippou de Roet a cestou do Španělska započal svou diplomatickou kariéru. Ve státních službách procestoval mnoho evropských zemí, významný byl především jeho pobyt ve Francii a Itálii, kde se Chaucer seznámil s díly Danta, Petrarky a Boccaccia. Tato díla měla zásadní vliv na jeho ranou tvorbu, kam patří především nedokončený překlad dobově vlivného díla, kurtoazní alegorie Román o Růži (The Romaunt of the Rose). Ve stejném období vzniká také rané dílo Sen o rytíři. Nejvýznamnějším dílem Chaucera a také nejpopulárnějším jsou jeho Canterburské povídky, dále je autorem alegorické snové vize Dům proslulosti a Ptačí sněm.
Později se Chaucer stal smírčím soudcem v Kentu a poslancem parlamentu, nové anglické instituce. V nastalé nepříznivé politické situaci byl však brzy z králových služeb propuštěn. V 80. letech napsal svou nejvýznamnější báseň s Boccacciovým vlivem - Troilus a Kriseida, tragický milostný příběh z období trojské války. Z tohoto období pochází i jeho drobnější báseň s autobiografickým prvkem - Chaucerův nářek na prázdný měšec, která dokumentuje jeho ekonomickou situaci. Na konci 80. let se opět vrátil do služeb krále.
Zásadní podněty pro svou tvorbu čerpal Chaucer z lit. francouzské 14. století, jež byla dlouho označována za úpadkovou, dekadentní, pochmurnou. Vzory pro něj byli především Guillaume de Machaut (nejvýznamnější básník 14. století) a jeho žák Eustache Duchamp, který ocenil Chaucerův překlad Románu o Růži (je to idealizující alegorie o 22 000 verších. Dílo započal G. de Machaut 1235, dokončil Jean de Meun asi 1280).