Ladislav Klíma
(1878 - 1928) český filozof, prozaik, básník a dramatik. V septimě vyloučen ze všech rakouských gymnázií za zesměšnění panovnického rodu. Nedostudoval, žil v Praze samotářský život z dědictví, občasně přispíval do časopisů, provázel ho alkoholismus. Kritizoval pozitivismus a pohrdal univerzitním akademismem.Jeho filozofie je postavena na kombinaci solipsismu, egodeismu, voluntarismu (základem bytí je vůle), je ovlivněna Schopenhauerem a Nietzschem.
Traktáty a diktáty: krátké úvahy, aforismy - tyto stručné formy jsou Klímovi blízké.
Velký román: psán 1906-09. Jeho nejrozsáhlejší dílo. Hrůzostrašná próza, nabitá démoničností, vraždami, zvrácenou erotikou. Opakuje se motiv propasti – doslova i obrazně.
Utrpení knížete Sternenhocha: vzniklo za války a těsně po ní. Degenerovaný výstřední šlechtic si vezme krásnou a pyšnou Helgu, kterou nakonec zabije a pronásledován její vidinou ztratí rozum a šílený souloží s Helginou shnilou mrtvolou.
V pozdních dílech dominuje výsměch nade vším, např. v dramatu Lidská tragikomedie. Na vývoj české literatury působilo Klímovo mísení banality a grotesknosti. Je označován za extrémního subjektivistu.