(1810 – 1836) představitel českého romantismu. Pocházel z Prahy, kde studoval práva. Za manželku pojal Eleonoru Šomkovou, avšak zemřel v den svatby, jeho dítě 9 měsíců potom. Byl chorobně žárlivý a psychicky labilní. Je považován za tvůrce moderní básnické řeči, byl prvním velkým českým básníkem světového významu. Zavádí do poezie kosmický prvek. Začal psát německy, neboť studoval na německém gymnáziu. V německých básních ještě mnoho radosti, nejvýše se objevuje pouhý náznak pozdější skepse (sbírka Versuche des Ignaz Mácha). Vycházel z romantických vzorů, v lyrice z lidových písní (ale nepřejímal je doslovně, subjektivizoval je – vnášel do nich svoje cítění), např. báseň Ani labuť, ani luna. Jeho postavy jsou v souladu s romantickými představami rozporuplné, vnímání světa probíhá v ostrých kontrastech, vyskytuje se častá zvukomalba, často používá jamb (vytvořil novočeský jamb), jeho slovník je expresivní. V česky psaných básních se již projevuje jeho typický rukopis: zamýšlí se nad životem, podle něj je pouze etapou mezi narozením a smrtí, nepřetržitým koloběhem zrození a zániku), typická je osudovost, tvorba založena na protikladných pocitech (radost x smutek, sen x skutečnost, iluze x deziluze), tím se zásadně liší od současníků. Je původní, originální, nekonvenční. Užívá tzv. dramatický akcent – čím větší je básníkova iluze, tím tvrdší je zjištění reality. Celá tvorba je propojena leitmotivem víry a skepse (skepse je vyústěním víry). Jeho životní pesimismus není dán krizí života, ale je to jeho filozofie (kritikové s touto filozofií nesouhlasili, i když uznávali jeho básniký talent). J.K.Tyl: „Nepoznán zemřel. Jakož on se nehlásil ke světu, nehlásil se také svět k němu."