Kniha zpracovává prostředí židovských ghett za druhé světové války. V šesti příbězích je život židů vylíčen z různých úhlů pohledu lidí v různých situacích. Lidé přesunutí do ghett jsou nuceni přivyknout novým zákonům, pravidlům a zákonitostem, podle kterých se musí řídit. Každodenní život je prostoupen strachem, který se stává jakousi samozřejmostí, lidé si na něj zvyknou. Avšak i v takových těžkých podmínkách si lidé dokáží zachovat lidskost, sebeoběť pro druhé, lásku, ochotu pomoci, ačkoliv přesně tyto hodnoty se snaží bezcitní komandanti a němečtí důstojníci v táborech vymýtit.
Návrat: Hynek Tausig byl povolán do transportu, do kterého však nenastoupil. Od té doby se ukrývá v bytě jistých lidí, schován v malém výklenku za kuchyňskou kredencí. Dlouhodobý pobyt zde jej však dusí, nedá se vydržet a tak musí Hynek Tausig ven. Na ulici, jejímuž ruchu však už odvykl, se cítí také velmi stísněně. Stále má hrůzu z toho, že je příliš nápadný, neustále posuzuje svůj vzhled, způsob chůze i směr chůze, zda by nemohly někoho provokovat či upoutat něčí pozornost. Připadá si osamoceně, že nikam nepatří – ani k židům v koncentračním táboře, kam měl odjet, ani k lidem, kteří zůstali v Praze. K nim se totiž hlásit nemůže, aby je neuvedl do nebezpečí. Brzy mu vytane myšlenka, zda by mu nebylo lépe, kdyby do transportu přece jen nastoupil a byl tak mezi lidmi, ke kterým patří, byť by musel zakoušet násilí, bití a jiné útrapy. Nakonec se skutečně rozhodne, počká si u vlakového nádraží a vetře se do davu lidí nahnaných Němci do vagónu, který jede do ghetta.
V ghettu poznává, že lidé zde nejsou ještě zcela zbaveni své důstojnosti, že se nestali zvířaty, ale že jsou i schopni si navzájem pomáhat. Nakonec se ale zase rozhodne pro útěk, neboť se nemůže vyrovnat s neustále hrozícím nebezpečí povolání do vyhlazovacího tábora.
Růžová ulice: je příběhem staré paní Alžběty Feinerové, která prodává staré, poškozené a vesměs zbytečné věci v obchůdku v terezínském ghettu na bývalé Růžové ulici a komandanta Mořice Herze. Herz si dělal zálusk za velitele celého ghetta, avšak jednoho dne mu bylo hrubě vyčiněno novým velitelem Ritschem, že prý v gettu někdo kouřil a Herz že si to zodpoví. Herz dostal vztek a proto si ho chtěl vybít na stařeně, která ho svou ošklivostí ještě popuzovala. Přišel k paní Feinerové do obchodu a surově ji zbil. Jeho řidič a pomocník Verner Binde nebyl nikdy tímto násilím vůči židům nadšen. Vlastně proti nim nic neměl a připadalo mu, že se Herz tímto bitím sám ponižuje. Musel mu však přihlížet a dělat jakože s tím souhlasí. Později chtěl pro paní Feinerovou udělat něco pěkného a donesl jí plechovku sardinek. Paní Feinerová se obchod opustit. Následky bití ji hodně poznamenaly a ona ulehla s nemocí. Herzova žena Rosemarie Ilse se přihlásila do rekvirační komise, která prohlíží ženám osobní věci a zabavuje, co by se jim mohlo hodit. U paní Feinerové našli takto darovanou plechovku s rybami. Herzova žena poslala na paní Feinerovou psa, ale Binde, který byl při tom, ho zastřelil a ženám z rekvirační komise se vymluvil, že pes měl vzeklinu.
Zajímavě je líčen Herzův osobní život s rodinou. Malý syn Adolfek je vychováván k fašismu a otce zdraví pozdravem „Heil Hitler“. Herz nesnáší hloupost své ženy, která dostatečně nechápe „poslání“ války a občas má nemístné poznámky, jakože jsou teď filmy samá válka, že dříve se v nich tančilo a zpívalo. „Ach, jak jsme bývali veselí, Mořici.“ Herz cítil, jak mu nabíhá tvář krví. Koza. Nejraději by ji zfackoval.
Děti: Jak vnímaly život v ghettu děti? Byly nuceny předčasně dospět, samy se starat o své přežití, potřeby, aby sehnaly dost jídla, aby obstály mezi ostatními dětmi, aby vydržely práci.
Viki a Jakub jsou kamarádi. Znají už všechny uličky ghetta nazpaměť. Umějí se ulít z práce a celý den tajně slídit po městě, aby vyzkoumali, kde se dá sehnat něco k jídlu. Jednou uvidí plochý vůz s chlebem, jak ho kamsi vezou. Přemýšlejí, jak by se nějkého bochníku zmocnili. Vůz však vyloží chleba u domu pro přestárlé a z něj vyvezou mrtvou ženu. Chlapce přejde všechna chuť chleba krást, neboť na tento dům mají nemlou vzpomínku. Jednou vylezli k jednomu oknu a hodili po jedné staré ženě kus tvrdého chleba. Pohled té ženy je vyděsil a oni teď měli strach, že tou mrtvou by mohla být ona. Že možná její smrt zvinili.
Viki se chce vytáhnout před nemocnou Helenkou, která se mu líbí, a proto vyleze na vysokou větev stromu. Ztratí však rovnováhu a spadne. Naštěstí se mu nic nestalo.
Morální výchova: Karlíček je nový v ghettu mezi chlapci, kteří chodí každý den pracovat. Snaží se proniknout do jejich společenství, získat si u nich svoje místo. Jsou tu chlapci silní, zvyklí starat se sami o sebe a nedat se, ale i slabí (např. nemocný Bledulka, který nakonec zemře). Chlapci vynalézají důmyslné taktiky, jak se ulít z práce, co nalhat svým „vychovatelům“, jak si dobře schovat nějaké jídlo nebo osobní věci. Karlíček se to postupně učí taky.
Štěpán a Anna: Náhodou se potkají v noci v ghettu, mají vedle sebe lůžka. Neznají se, ale po pár slovech se domluví, že se spolu sejdou...Šěpán je totiž hned další den zařazen do jiné ubikace. Dají si jednu schůzku, na které spolu hovoří, zamilují se do sebe a políbí se. Slíbí si, že se sejdou v noci, neboť nemají mnoho času – Anna může být každým dnem odvezena transportem do koncentráku. Štěpán se tedy v noci připlíží k její ubytovně, ale je zamčeno – transport odjel už v noci. Štěpána se zmocnila lítost a bezmocnost.