Písně kosmické

- 3. sbírka, ale první, která měla úspěch.

- Ovlivněno všeobecnou důvěrou ve vědecké poznání (romány Julesa Verna)

- Fascinace noční oblohou, obrovitostí a neznaným řádem vesmíru, záhadností kosmických těles. Zároveň dodává odvahu člověku stojícímu tváří v tvář hvězdnému nebi polidšťováním vesmírných jevů:

…ba myslím, že také hvězdička / jak hrdličká láskou vrká!

…Měsíček, pěkný mládenec / s jemně zářící lící / oblétá Zemi panenku / jak holub holubici

I hvězdy mají své starosti a útrapy:

Věřte, že také hvězdičky / mnoho, ba mnoho bolí, / každá si s námi naříká / slzavé na oudolí. // Mají svou drsnou lopotu, / točí se, běží, svítí, / stotisíc mil vám přeběhnou / pro kousek živobytí…

Země pouze jako nemluvně si myslela, že je středem všeho a všechny světy se jí koří. Teď dospívá a prohlédla, že jediný věrný jí zůstává měsíc. Neruda poukazuje na nepatrnost lidského žití a konání v krátkém životě Země. Povzbuzuje národ přirovnáním, že tak jako v kosmu jsou malé hvězdičky, kolem nichž se velké točí, protože mají dobré jádro a ty velké jsou jen z plynu, tak i náš národ může být takovou malou hvězdičkou, když se bude každý snažit, aby měl dobré jádro. Národ si musí své místo na slunci vydobýt bojem, ne pouze láskou (had hada-li nepozře, drakem se nestane!)