- podtitul Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
- psychologická próza, první vydání 1979 v Torontu. Podnětem byla pro Lustiga jeho dospívající dcera Eva, napadalo ho, jak by asi uvažovala, kdyby se dostala do lágru, jak by se s tím vyrovnala její nevinnost.
- kniha vyvolala veliký ohlas mj. kvůli otevřenosti, s jakou Lustig přistupuje k otázce sexu.
Deníkový záznam dívky Perly Sch., sedmnáctileté židovky, která žije v terezínském ghettu. Zásluhou pana L., člena Rady starších, který ji ukrývá v půdním přístěnku a při losování do transportu smrti vyměňuje její kartičku v centrální evidenci, je Perla v táboře mnohem déle než většina ostatních. Perla velmi brzy fyzicky vyspěla, byla velmi krásná a její vlastní krása a ženské přednosti ji od útlého mládí fascinovaly. Velmi brzy se zajímala o chlapce a o to, jak vlastně vnímají ženy a co od nich chtějí. Toho využívá v Terezíně, kde se z ní stane prostitutka. Kontakt s muži je pro ni jediným mostem mezi její bezútěšnou existencí a svobodným životem. Chodí k ní mnoho mužů a za sexuální služby jí dávají nejrůznější potřebné věci, jídlo, peníze, oblečení, ale i jiné předměty. Perla si o počtu „návštěv“ a svých odměnách vede pečlivé záznamy do svého deníku. V něm se dále dovídáme o celém jejím životě, jejích myšlenkách a starostech, o příbězích a historkách, které jí různí lidé vyprávěli nebo které slyšela, o všech lidech které znala. Vzpomíná také často na svůj bývalý domov, na rodiče, na maminku, na své kamarádky a sousedy, na své první zážitky z dětství, na celou svou minulost, která jí připomíná, že je ještě stále naživu.
V deníku se dovídáme také o přítelkyních Mileně a Ludmile, se kterými trávila mnoho času, kdy rozmlouvaly a přemítaly o nejrůznějších tématech, která se nejčastěji týkala židovství, němectví, lidství, práva na život, bezpráví, sterilizací židovských žen, arijství, ale i obyčejných „holčičích“ záležitostí, mužů a sexu. Perla je díky svým přednostem sexuálně mnohem zkušenější než její přítelkyně, ony jí závidí a vyptávají se na různé detaily, které jsou pro ně velkým vzrušením, zatímco pro Perlu téměř samozřejmostí.
Zvláštní vztah má k panu L., asi 50tiletému muži, který jediný se k ní chová mile, stará se o ni, často a dlouho jí dokáže vyprávět příběhy z dob, kdy cestoval po celém světě, a někdy po ní ani nic nechce. Nakonec dojde Perla k závěru, že pana L. jediného doopravdy miluje.
Posléze odjede transportem nejen pan L., ale i její kamarádky a většina lidí, které Perla v Terezíně znala (její rodiče a sourozenci odjeli už dávno). Když se u vagónu loučí se svou nejlepší přítelkyní Ludmilou, mluví spolu, jako by se ani nic nedělo, jako by Lída jela jen někam na týden. Perla pak přemítá o posledních slovech, která různí lidé vyřkli těsně předtím, než nastoupili do vlaku a ona je viděla naposledy v životě. Pro Perlu nastává smutné období osamění. Svěřuje se jen svému deníku a psaní pro ni má zvláštní význam, je to jediný její pravdivý hlas, jediné, co je skutečně její.
Jednou k ní přijde letecký důstojník, který u ní už několikrát byl, a o kterém Perla často přemýšlí a sní. Důstojník jí prozradí, že další transport, který má jen následující ráno, odveze celou její ulici včetně jí. Poté s Perlou rozmlouvá, ale všechno, co řekne, je jen opovržením, lhostejností k ní a jejím lidem, důstojník je sebevědomý, samolibý, ze zabíjení nemá žádné výčitky, líčí klidně Perle, co se děje s některými lidmi ve vyhlazovacích táborech, vraždění židů přirovnává ke šlápnutí do mraveniště. V Perle se všechno vzepře a ve chvíli, kdy jej orálně ukájí, mu ukousne úd a probodne mu krk nožíkem na dopisy. Pak ho nechá na slamníku vykrvácet. Do odjezdu jí zbývá několik hodin, a tak Perla krátce polemizuje nad svým životem. Sešit schová za trám půdy. Myslet bude jen na svou krysu.
Z knihy vyznívá hluboká neslučitelnost beznadějné životní perspektivy v táboře s potřebami mládí, které chce plánovat nebo alespoň tušit svou budoucnost. Proto se možná Perla v deníku často zabývá existenciálními otázkami, hledá podstatu lidského života, podstatu spravedlnosti, štěstí, práva na existenci a sebe samu.