Paula Hawkins
Thriller, vydaný roku 2015 a zfilmovaný o rok později. Moje druhá kniha přečtená v angličtině.
Kompozice je zajímavá pravidelným střídáním přímých vypravěčů, respektive vypravěček, jejichž osudy jsou vzájemně spjaty spletitým milostným mnohoúhelníkem. Dominantní hlas a prostor zde dostává Rachel, která utápí v alkoholu svůj žal z rozvodu s Tomem. Rachel se stává lidskou troskou, které se ze soucitu ujala kamarádky Cathy. Každodenně se opíjí, má nadváhu, stále miluje svého bývalého muže, který ji opustil, protože nemohla počít dítě, dostávala se do depresí a začala pít, ale zejména také kvůli Anně, své někdejší milence a v současnosti manželce a matce jeho maličké dcery Evie.
Rachel každodenně jezdí do Londýna vlakem, z něhož pozoruje vilovou čtvrť, v níž ještě předloni bydlela. Myslí na svého Toma, ale hlavně upíná svou pozornost k manželskému páru bydlícímu o několik domů dál. Z vlaku často vidí jejich romantické chvilky na terase a sní o jejich dokonalém životě a štěstí, které ona neměla. Osobně je samozřejmě nezná, ale vymýšlí si pro ně jména, zaměstnání i další detaily jejich bezchybného života.
Jednoho dne však vidí tuto ženu, jak se objímá a líbá s někým jiným. O pár dní později se dozví ze zpráv, že tato žena jménem Megan zmizela. Rachel se rozhodne, že po ní bude pátrat na vlastní pěst. Obzvlášť proto, že má sama podezření, že možná byla v osudnou noc něčeho svědkem: její opilecké stavy jí často přivozují výpadky paměti, a proto je Rachel odhodlaná pátrat tak dlouho, dokud si nevzpomene, co vlastně ví. Setkává se s Meganiným manželem Scottem, protože policie by jí jako alkoholičce jen stěží věřila cokoliv, a Rachel nadto nemá v rukou žádné důkazy ani argumenty. Scottovi namluví, že Megan byla její kamarádkou, aby ji byl vůbec ochoten vyslechnout. Následně se začíná odvíjet spletitá cesta za pravdou.
Druhou vyprávějící postavou je Anna, Tomova nynější manželka. Není v románu tolik aktivní, a proto se nedostává ke slovu tak často jako Rachel, díky ní se však dozvídáme, s jakou nelibostí nese neustálé pokusy Rachel kontaktovat Toma, její časté potloukání se kolem jejich domu, dokonce hrůzný zážitek, kdy chtěla Rachel "unést" Evie (ve skutečnosti se jen nechala unést sama a chtěla si dítě na chvíli pochovat).
Třetím přímým vypravěčem je Megan. Její časová linie začíná v minulosti - o dost dříve, než se seznamujeme s Rachel a s Meganiným zmizením. Megan si s sebou nese trauma: jako velice mladá měla dceru, s níž usnula ve vaně a nedopatřením ji utopila. Megan spálila mosty, odjela daleko a vzala si Scotta. Po zavření provozu galerie, již vedla, se však velice nudí na předměstí. O dětech nechce slyšet: Scott nechápe, proč je nechce, a ona se mu se svou minulostí nesvěřila. Megan se nudí: chvíli hlídá Evie sousedům, to ji však nenaplňuje. Začne si románek se svým terapeutem Kamalem, ten jej však nakonec ukončí. Po jejím zmizení je hlavním podezřelým, ale důkazy jej neusvědčí.
Thriller je napínavý na každé stránce. Téměř kterákoliv postava by mohla být zodpovědná za Meganin osud až do konce knihy. Megan byla zavražděna. Její tělo se nakonec našlo zahrabané v lesíku poblíž domova. Rachel podezírá Kamala, poté Scotta, který se k ní chová poměrně násilně, když zjistí, že ho Rachel klamala ohledně svého přátelství s Megan.
Rachel pátrá dál. Nakonec se skládačka začíná zobrazovat v jasnějších obrysech. Rachel si dává vše dohromady: Tom jí vždycky vyčítal, co všechno ztropila v opileckém deliriu a Rachel se naučila být automaticky provinilá, přestože si na nic nepamatovala. Nyní jí však svítá: vždyť ona si vše pamatuje správně! Byl to Tom, kdo k ní byl doma násilnický, nikoliv ona! Byl to on, kdo jí vždycky lhal! Anna zjistila jeho nevěru s Megan v podobnou chvíli: objevila Meganin telefon v jeho věcech. Obě (jinak se nenávidící) ženy se setkají ve chvíli, kdy je jim už vše jasné. Tom je však přistihne a drží je v domě. Ano, přiznává, že měl skutečně poměr s Megan. Anna, čerstvá rodička, neměla o sex zájem, tak si vypomohl jinak. Poměr však ukončil, jenže Megan za ním přišla s tím, že s ním čeká dítě. Nechtěla potrat: rozhodla se, že se stane matkou a vynahradí to své zesnulé holčičce Libby. Tom má strach - nechce ohrozit své manželství existencí nemanželského dítěte. Ještě je v ráži: chvíli předtím zbil opilou Rachel, kvůli které Anna neodešla na dýchánek s kamarádkami, protože Tom nemohl hlídat dítě - Rachel se opět ukázala u domu a Anna měla o Evie strach. Tom se tak nemohl v klidu sejít s Megan, která měla přijít k němu. Zkrátka: Tom má vztek a cítí se zahnaný do úzkých. Zabije Megan kamenem.
Nakonec už domu neodejde. Rachel a Anně se podaří jej po několika dramatických a vypjatých hodinách strachu a výhrůžek zabít na zahradě.
ANNA
I don't need dates, because the phone records them. The meetings go back months. They go back almost a year. When I realized this, when I saw that the first one was from September last year, a hard lump formed in my throat. September! Evie was six months old. I was still fat, exhausted, raw, off sex. But then I start to laugh because this is just ridiculous, it can't be true. We were blissfully happy in September, in love with each other and with our new baby. There is no way he was sneaking around with her, no way in hell that he's been seeing her all this time. I would have known. It can't be true. The phone isn't his.
Still. I get my harassment log from the bedside table and look at the calls, comparing them with the meetings arranged on the phone. Some of them coincide. Some calls are a day or two before, some a day or two after. Some don't correlate at all.
Could he really have been seeing her all this time, telling me that she was hassling him, harassing him, when in reality they were making plans to meet up, to sneak around behind my back? But why would she be calling him on the landline if she had this phone to call? It doesn't make sense. Unless she wanted me to know. Unless she eas trying to provoke trouble between us?
Tom has been gone almost two hours now, he'll be back soon from wherever he's been. I make the bed, put the log and the phone in the bedside table, go downstairs, pour myself one final glass of wine and drink it quickly. I could call her. I could confront her. But what would I say? There's no moral high ground for me to take. And I'm not sure I could bear it, the delight she would take in telling me that all this time, I've been the fool. If he does it with you, he'll do it to you.
I hear footsteps on the pavement outside and I know it's him, I know his gait. I shove the wineglass into the sink and I stand there, leaning against the kitchen counter, the blood pounding in my ears.
"Hello," he says when he sees me. He looks sheepish, he's weaving just a little.
"They serve beer at the gym now, do they?"
He grins. "I forgot my stuff. I went to the pub."
Just as I thought. Or just as he thought I would think?
He comes a little closer. "What have you been up to?" he asks me, a mile on his lips. "You look guilty." He slips his arms around my waist and pulls me closer. I can smell the beer on his breath. "Have you been up to no good?"
"Tom..."
"Shhh," he says, and he kisses my mouth, starts unbuttoning my jeans. He turns me around. I don't want to, but I don't know how to say no, so I close my eyes and try not to think of him with her, I try to think of the early days, running round to the empty house on Cranham Road, breathless, desperate, hungry.
SUNDAY, AUGUST 18, 2013
EARLY MORNING
I wake with a fright; it's still dark. I think I can hear Evie crying, but when I go through to check on her, she's sleeping deeply, her blanket clutched tightly between closed fists. I go back to bed, but I can't fall asleep againg. All I can think about is the phone in the bedside drawer. I glance over at Tom, lying with his left arm flung out, his head thrown back. I can tell from the cadence of his breathing that he's far from consciousness. I slip out of bed, open the drawer and take out the phone.
Downstairs in the kitchen, I turn the phone over and over in my hand, preparing myself. I want to know, but I don't. I want to be sure, but I want so desperately to be wrong: I turn it on. I press one and hold it, I hear the voice mail welcome. I hear that I have no new messages and no saved messages. Would I like to change my greeting? I end the call, but am suddenly gripped by the completely irrational fear that the phone yould ring, that Tom would hear it from upstairs, so I slide the French doors open and step outside.
The grass is damp beneath my feet, the air cool, heavy with the scent of rain and roses. I can hear a train in the distance, a slow growl, it's a long way off. I walk almost as far as the fence before I dial the voice mail again: would I like to change my greeting? Yes, I would. There's a beep and a pause and then I hear her voice. Her voice, not his. Hi, it's me, leave a message.
My heart has stopped beating.
It's not his phone, it's hers.
I play it again.
Hi, it's me, leave a message.
it's her voice.
I can't move, can't beathe. I play it again, and again. My throat is closed, I feel as though I'm going to faint, and then the light comes on upstairs.