Komedie o pěti dějstvích odehrávající se roku 1670 v Paříži. Harpagon je pověstný lakomec, který má majetek pouze k tomu, aby ho hromadil, nikoli aby ho použil. Pro jeho zmnožení chce provdat svou dceru Elišku za bohatého hlupáka, jeho syn Kleant si musí ostudně půjčovat, aby se vůbec mohl pohybovat ve společnosti.
Eliška je zamilována do Valéra, šlechtice, který u nich pracuje jako domnělý sluha, aby mohl být své milé nablízku. Valér naoko se vším souhlasí s Harpagonem, aby si ho naklonil a později mohl požádat o Eliščinu ruku:
VALÉR (Elišce): Ano, peníze jsou vzácnější než cokoli jiného na světě, a měla byste děkovat Pánu Bohu, že vám dal takového pečlivého otce. Ten ví, co to je život. Když se najde člověk, který si vás chce vzít bez věna, nemáte se už nač ohlížet. V tom je všechno. “Bez věna!” - to nahrazuje krásu, mládí, rozum, čest i poctivost.
ČIPERA: A jejej! Milostpaní Frosina! Copak ty tu děláš?
FROSINA (dohazovačka): To, co všude: koukám se přitočit mezi lidi, koukám se jim zavděčit a koukám na tom taky něco trhnout, protože se tak trochu vyznám v tlačenici. Ty to víš nejlíp, že na tomhle světě jen chytrá hlava se neztratí a že našinec od samého Pána Boha nemá jiného důchodu než to trochu pletich a přičinlivosti.
Harpagon se na popud dohazovačky Frosiny rozhodne oženit s mladou Marianou, dívkou sousedů, která je však shodou okolností milou jeho syna Kleanta.
[…]
HARPAGON: […] Tak daleko ještě nejsme, abych si vzal dívku, se kterou nic nevyžením.
FROSINA: Jak to? Aspoň dvanáct tisíc ročního důchodu s ní vyženíte.
[…]
HARPAGON: To je všechno moc hezké. Ale není to nic reelního.
FROSINA: Dovolte! Jak to, že ne? Když vyženíte takový kus zdrženlivosti v jídle a pití, takovou zásobu zděděné záliby ve skromnosti, takový kapitální odpor ke karbanu - to že není nic reelního?
HARPAGON: Špatný vtip to je. Chceš, abych jí uznal za věno kdejaké vydání, co s ní nebudu mít. Přece nedám kvitanci na něco, co nedostnau. To bych nejprv musil něco inkasovat.
[…]
FROSINA: […] Copak je to možné, aby se ženské, když má všech pět pohromadě, líbil mladík? Copak to jsou mužští, tihle umrnění holobrádci? A může někdo vážně pomyslit na sňatek s takovým božím hovádkem?
HARPAGON: To já říkám pořád: dejte mi s nimi pokoj i stou jejich kuřecí unylostí, s těmi jejich třemi chlupy pod nosem, co si je honí, až jim stojí jako kocourkovi frňousy, s těmi jejich parukami jako koudel, s těmi jejich plundrami na spadnutí a s těmi jejich hanbatými vestičkami, co jim zpod nich na pupku leze košile!
Hra si bere na paškál racionalizaci a promyšlenost sňatků a manželství, kde se více stará o kalkulace a smlouvy než o lásku. Kleant rovněž vyčítá Marianě, že za jejich lásku nebojuje a chce se zbaběle podřídit dohodě její matky s Harpagonem a vzdát se nepřízni osudu:
MARIANA: Cožpak já se mohu nějak rozhodovat? Cožpak já v své závislosti mohu něco víc než toužit a doufat?
KLEANT: A lepšího spojence ve vašem srdci nenajdu, než pouhé toužení? Žádný soucit, který to tak nenechá? Žádnou účast, která všechno zmůže? Žádnou lásku, která hory přenáší?
Kleant se zmocní kasičky svého otce, kterou má zakopanou na zahradě, a kterou skrývá před celým světem. Harpagon záhy zjistí její zmizení a je vzteky bez sebe:
HARPAGON: Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu! (Popadne sebe samého za ruku) Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový. […] Přivedu policii a celou domácnost dám vzít na skřipec: služky, sluhy, syna, dceru a sebe taky!
Při vyšetřování se Harpagon domnívá, že lupičem je Valér, protože dochází ke slovním hříčkám a nedorozuměním - Valér mluví o Harpagonově dceři Elišce a Harpagon o své kasičce:
HARPAGON: Že to není takové neštěstí, jaké já z toho dělám? Když mi vezmeš mou krev, když mi vyrveš mé všechno?
VALÉR: Vaše krev, pane, nepadla do špatných rukou. Nejsem jí nehoden a nestalo se nic, co bych nemohl snadno napravit.
HARPAGON: To bych si vyprosil! Vrátíš mi, cos mi vzal! Ale řekni mi, prosím tě, jak tě to vůbec mohlo napadnout?
VALÉR: Ach! Vy se ještě ptáte?
Kleant nakonec přijde s tím, že zloděje kasičky vypátral, a že se peníze dostanou majiteli zpět, když tento přivolí sňatku Kleanta s Marianou. A tak jsou všichni zase spokojeni.