Zamořená léta
- tematika války, lidského utrpení a potřeba duševní síly k překonání těžkého období
- často motivy přírody – rostlin i zvířat, už v názvech básní (Jíva, Scherzo na kosa, Ořech, Vřes, Muž a vlaštovka, Borůvčí, Jako ta zeleň), motivy ročních dob (Pozdní léto, Jaro v srdci, Červnové odpoledne, Podzimní večer, Říjnová pohoda)
Jíva: je připodobněna lidskému životu peroucímu se o svou existenci.
Jak je strašný lidských rukou hlad!/ Jíva neví, jíva jenom kvílí./ Cáry snítek, větve nalomené,/ spadlé květy musí umírat./ Ruce na nevinné ukojily/ slepé vášně, pudy nezkrocené.// Jíva stojí, svítí zbylý květ,/ rány zejí na zmučeném těle,/ míza bloudí, uniká a – tvoří./ Zchudlý strom chce znova košatět,/ zmrzačený větve žene směle,/ s vírou listí do pohody noří.
Bez egoismu: povzbuzení lidu v době války
Vždy někde život vpřed se rve a dere,/ když zdá se jinde vraceti se zpět./ Ač krutá metelice do nás pere,/ i pro nás puká světa krásný květ.
Dvojzpěv ticha: víra ve šťastnou budoucnost, souhru přírody a civilizace
Dvojzpěv skřivana a lokomotivy,/ krátký smír dvou světů, rozporů dvou klid,/ souhra mocností dvou, dílen na divy,/ zní ti jako předvoj velké harmonie/ rozumu a citu, budounosti svit,/ naděje, jež v noci běsů smrti žije.
Pozdní léto: oslava chudého lidu sužovaného válkou, který pokorně snáší její dopady
Z lesů zahouklo volání/ sovy, co v temnu loví./ Usínají už bezbranní,/ nesoucí břímě vdoví.
Vřes: Neumann nabádá k vytrvalosti – rostliny mají stejné pocity jako lidé v době ohrožení.
Teprve teď se v pasekách, mlází/ rozkročil chlapsky, plamenem zkvet,/ pohodil hlavou, jako když sází/ sto proti jedné, jako když hází/ sonorní výzvu do tváře let.// u země zpívá kytice vřesů/ o vytrvalosti v proměnách.
Tentokrát: povzbuzení lidí ke sjednocení se a k boji za svobodu.
Tentokrát byl by to veškeren lid,/ jenž za sebe by se bil./ To by pak viděli, jak chce žít/ a jak by se sjednotil.
Člověk: bohatství a moc způsobují mocenské sváry a války. (lepší nemít majetek?...komunista)
Člověk je velký a vzácný dar,/ dar přírody zemi./ Co z něho učinil strašný svár,/ svár skepse s nadějemi!/ Svár pustých srdcí ješitných/ se srdci pokornými./ Svár hladů konkvistadorských/ s mozoly pokojnými./ Buď proklet první člověk ten,/ jenž úspěch proměnil v jmění./ Ten patriarcha stád a žen,/ jenž zotročil pokolení./ Buď proklet první bohatec,/ jenž zradil pospolitost./ Proměnil zemi v očistec,/ člověka v krutou bytost./ Mocenské vášně rozpálil./ Krev lidskou ssutiny pijí.../ Mozky a srdce, chraňte cíl,/ chraňte nám šestý světadíl/ s chlebem a harmonií.
Za zamčenými ústy: touha po míru, sjednocení lidstva při společném budování lepší společnosti. Komunistické smýšlení.
Za zamčenými ústy čeká víra,/ chce býti vyznávána rozhlasem/ po čistém vzduchu, hněvu pravá míra/ až zamete nám zase jednou zem. ... necháme zarůst stezky křivolaké,/ dálnici postavíme pro děje?/ Dálnici širokou a jednosměrnou/ pro zástupy, jež táhnou budovat/ jedinou jednu pospolitost věrnou,/ jediný jeden pospolitý řád.
Nemíti snů: neživit v sobě falešné naděje a představy – život bude prostší a ne tak krásný, zato nás však nic nepřekvapí a budeme žít v jistotě.
Nemíti snů než o možném/ v pravdě a cti a míru,/ v sobě jak stánku děložném/ poznáním živit víru -/ s tím netřpytneš se v ulicích,/ nezasloužíš si stužku,/ ulehneš k spánku v brázdě lích/ na kamenitém lůžku./ Však pod pravdivou oblohou/ se probudíš pak denně:/ s vrb straky na tě nemohou,/ ni čerti, věrní stěně...
Železné hory: lidské pokolení nic nezmění, odolá všem náporům
Jak ty skály, jak ty lomy, lidé kostrbatí/ pokuřují si, ať zloba cokoli jim hatí,/ z pevné látky uhněteni, pevni pod čelem,/ metelice vratkých časů nezmění nic na nich,/ osud lidu“ jazyka dar, práci v tvrdých dlaních/ nesou věrně do naděje s moudrým úsměvem.
Ať: zima=zlo a útlak – ale vždy zase přijde jaro, ať je zoma sebekrutější
Ať se hemží sníh jak dnes/ v bílou ves i čený les,/ ať se hemží třeba selý duben:/ jaro přece přijde včas,/ včelky vpadnou v květný klas,/ kukaččin se v dálce ozve buben. ...
Zelené provisorium: štěstí spočívá v práci a v souladu člověka s přírodou.
Motory a kola také tu tam vzruší,/ vezou kámen do vápenek, vápno do světa./ Ale zeleného ticha nepřehluší,/ ani ptáka, v němž je starost zakleta. ...
Noc je tvá: proti-americká, proti-západní básneň (?)
Zlatý chrobák na západě/ zahrabal se do vaty./ Pod vlnami kraje v sadě/ večer sbírá dukáty...
Červnové odpoledne: motivy práce ...když po siréně z vápenky se ticho s vanem spojí...
Byvší člověk: člověk se nesmí nechat zviklat lžemi mocichtivých, ale udržet si představu o pravdě
Tam na výsluní řečníci buší/ v ohebnou páteř, do planých duší,/ tam na výsluní kraluje lež./ V závětří lesů na pravém slunci/ člověk ten byvší chrání si unci/ pravdy a cit, svou ozimní rež.
Platíme: Platím, platíš, platí/ za obrodu světa./ Je to před souvratí/ strašná brázda, krkolomná věta./ Běda možná tvému srdci,/ běda tvému pluhu.../ Za povodně hynou krtci,/ lukám jde to k duhu./ Zazelenají se luka/ jurodivou travou./ Vnukům dají naše muka/ domovinu pravou.