- Próza se sociálním zaměřením
- Důkladné prokreslení psychických stavů, mezilidských vztahů
- Příroda je zde představena jako nadlidský řád, který je nutné respektovat a znát, je totiž mnohem mocnější než lidské konání.
Na břehu Vltavy stojí polorozpadlá chaloupka, chatrč, která je zmítána všemi živly, ale přesto stále stojí. Lidé z okolních vesnic z ní mají posměch, ale zároveň se jí bojí a nikdo se tam neodváží vejít.
Jednou se sem nastěhuje muž, kterého se také všichni bojí, protože nikdy nemluví s lidmi a působí hrozivě. Má asi desetiletého syna Jíru, kterého učí dokonale znát přírodu a její zákonitosti, umět sledovat každé zvíře a rostlinku a naslouchat přírodě. Jíra do školy nechodí, ale otec ho učí samostatnosti, aby se o sebe uměl postarat. Sám se živí jako pytlák v lese.
Jednou v noci je ale zastřelen v lese myslivci. Jíra je velmi nešťastný, ale pak pohřbí otce na místě, kde jej našel, vezme psa Vořecha a odejde pryč. Dojde do nedaleké vsi Kopče, kde potká děvčátko Lenku. Ta s ním má velký soucit, dá mu chleba a pláče s ním v jeho neštěstí. Pro Jíru je málem andělem. Lenčin otec je také dobrosrdečný a nechá Jíru u nich na statku a udělá z něj pasáka dobytka. Brzy je všemi oblíben, neboť se o dobytek stará tak, jak by to nikdo nedovedl, až krávy i ovce „přetékají tukem“. Ví o přírodě tolik, co snad nikdo, a zasvěceně o ní povídá. Lence vyřezává zvířata ze dřeva a to tak věrně, že vypadají jako živá. Také zvelebí zpustlou zahradu, kde vypěstuje nádherné květiny. S Lenkou k sobě přilnou.
Sedlál Líska si však jednou přivede novou ženu (je již od Lenčina útlého dětství vdovcem). Lenka ji nemá ráda a když selka vidí, že nevlastní dcera poslouchá Jíru, pasáka, a ji ne, dostane zlost. Postupně si omotá muže kolem prstu, ten zapomíná na lásku k dceři a selka ji psychicky trápí. Selku sžírá, že je Lenka stále krásnější a všichni říkají, že je podobná nebožce. Ukládá jí mnoho práce, aby o svou krásu přišla, ale jen tím sílí Lenčino zdraví. A když se jim narodí druhé dítě, chlapeček, to již Lenka jako by nebyla. Při ní je jen chasa, Jíra a její dědeček.
Jednou ji Jíra zavede k chaloupce, kde dříve žil. Najdou tam starou modlitební knížku, ve které jsou záznamy Jírových předků a vyjde najevo, že statek Lísků byl dříve Jírovy rodiny. Když se Jíra s Lenkou vrátí na statek, macecha Lence laje, že se vrátila pozdě, a když se jí Jíra zastane, selka ho vyžene pryč.
Jíra se vrátí do chaloupky. Tu postupně opraví a vybaví vlastnoručně vyráběným nábytkem, překrásně vyřezávaným. Když to lidé vidí, nebojí se už chaloupky a u Jíry si objednávají různé vyřezávané věci – hole, lžíce, dýmky a další, takže se má dobře.
Lenka zatím na statku velice trpěla selčinou nenávistí. Žalem už to doma nemohla vydržet a vlastní otec jako by ji neznal. Dědeček tedy promluvil Lískovi do duše a ten se zastyděl, že dosud neviděl, jak jeho dcera strádá. Ta ale mezitím z domu utekla. Teď byl zdrcen sedlák, měl výčitky svědomí. Lenka přišla k Jírovi do chaloupky a oba byli velmi šťastní. (Chaloupka, která dříve odpuzovala, si vyměnila roli s dříve vlídným statkem). Řekli si, že se vezmou a sami se oddali v lese u hrobu Jírova otce.
Pak šli na statek, říct tu novinu dědečkovi a otci. Otec byl ale z Lenčina útěku nemocný a jako v mdlobách a Lenka zůstala u jeho lože. Selka mezitím ze strachu ze svého jednání a před hněvem sedlákovým utekla ke svým rodičům – i svého malého syna tam zanechala. Otec se postupně zotavil a Jíra se zatím staral o hospodářství. Pak tam i s Lenkou zůstal, Lenka porodila syna a často se celá rodina vypravovala do chaloupky. Selka je tam jednou našla a vidouc jejich štěstí, skočila ze srázu a zabila se. Vořech, ve snaze zachránit ji, zemřel také. Pochovali ho k Jírovu otci, selku na hřbitově.