- vydáno 1917. Vliv převálečného naturismu.
- symbolika rostlin, básník důvěrně oslovuje květiny, stromy, keře, jako by byly lidmi. Oslavuje jejich dobré vlastnosti a chválí je, nebo napomíná ty špatné. Každou z květin s něčím spojuje, s nějakým výjevem z historie, s okamžikem lásky, se smrtí a nemocemi mladých lidí a dětí, s nějakým přírodním jevem, lidovým zvyjem, příběhem, s výjevem z některého díla české literatury a mnoha jinými.
- Tato kniha vytváří novou podobu básně v próze.
Př.: Dítě narozené po smrti matčině, OCÚNE, svíčičky na hrobech chudých lid –co je tady platno slovo?
Př.: Bramboříku, ale copak ti udělal člověk, že se tak durdivě od něho odvracíš? Až budeš starší, příteli, poznáš, že lidé ubližují nejvíce z nevědomosti.
Př.: Sasanko, jaký je pohled čtrnáctiletých dívek, které umírají na souchotiny?
Př.: Bodláku, furiante, buď zdráv! Co si má počít láska zhrzená?
Př.: Černý kořene, není možno, aby ses tady tak roztahoval, přece pamatuj, že jsi tu hostem, babičky také nejsou samojediné na světě.