Hadrián z Římsů
Hra o šesti dějstvích, dokonalá parodie rytířských her. Upravil Jindřich Honzl.
Desátá hra v pořadí, napsána 1817. První vydání u hradeckého nakladatele Jana Histivíta Pospíšila.
POSTAVY: rytíř Světislav (pán na hradě Čelakově), Jenovefa (jeho svobodná sestra)
Ruměna (jeho 18tiletá dcera), Želmír (milý Ruměny), Lepohlav (zbrojnoš a sluha Světislavův), Soběbor (jinoch), Srpoš (žoldnéř), Hadrián z Římsů (syn rytíře Kiliána Blyskoty z Kamzkova nad Bystřicí), Jehoň (jeho zbrojnoš), duch, žoldnéř, lovci
DĚJ: Ruměna má ráda svého milého Želmíra. Její otec ji však chce vdát za Hadriána z Římsů, syna jeho dávného přítele z války. Ruměna je klidná a přesvědčená, že otec ji nebude nutit, když nebude Hadriána chtít. Jenovefa je stará panna, velice mravná a zbožná.
Soběbor jde s listinou v ruce, uvidí žoldnéře Srpoše (velice hloupého, prostého) a zjistí, že odpovídá popisu v listině. Najme jej, aby se vydával za Hadriána. Přijedou na hrad, kde je zrovna očekáván příjezd Hadriána a jeho zbrojnoše. Oni se za ty dva vydávají. Vykáží se listinou od knížete Kiliána a jsou tedy přijati. Při hostině se Srpoš mnhokrát málem prozradí, protože se přiopije a nemyslí na svou úlohu. Soběbor vždy zachraňuje situaci slibuje Srpošovi za dobře sehranou roli chaloupku s kouskem půdy, kravičku a ovce.
Na hrad přijede pravý Hadrián (který od mládí neustále stonal, takže je celý vyzáblý a tělesně i duševně choulostivý) se zbrojnošem Jehoněm. Neví se tedy, kdo je ten pravý. Pravý Hadrián se chce také vykázat listinou od otce, ale ta je celá nesmyslná (jako by jim ji někdo podstrčil). Hadrián a Jehoň jsou uvrženi do hladomorny. Jenovefa má ale slitování a Hadriána odvede do lepší komnaty. Do vězení přijde Lepohlav s večeří a diví se, že tam Hadrián není. Zjeví se duch rytíře, který říká, že je vysvobozen tím, že byla do hladomorny uvržena čistá a nevinná osoba a tito že se dostanou bez obtíží z hradu. Kdo si ale vezmě Ruměu, za třikrát pět dní zemře.
Rytíř Světislav se dovtípí, že Srpoš asi není Hadrián a Srpoš se sám přizná. Zavolají Soběbora, ten se chvíli snaží to uhrát, že Hadriána opět zachvátila nemoc a že neví, co mluví, ale rytíř se už nedá oklamat. Pak přiběhne Hadrián a fňuká, že už nechce být Hadriánem z Římsů. Zjistí se tedy, že pravým Hadriánem je Soběbor, který nechtěl sňatek s neznámou dívkou, aniž by věděl, jestli ho ona miluje, a tak za sebe vydával člověka hloupého a šeredného, aby se jí na první pohled znelíbil. Čeká se tedy do dalšího dne, kdy má dorazit zbrojnoš s pravým osvědčením o Hadriánu. Ruměna ale stejně nechce žádného z Hadriánů.
Ruměna najde u hradu raněného Želmíra a na to přijíždí z lovu družina s rytířem Světislavem a rytíř vysvětluje, že ho Želmír zachránil holýma rukama před kancem. Želmír chce za to ruku Ruměny, ale to rytíř nechce dovolit. Přijde Soběbor, dávný přítel Želmíra a ten se diví, proč jej rytíř oslovuje Hadriánem. Vyjde tedy najevo definitivní pravda: Soběbor chtěl pomoci Želmírovi ke sňatku s Ruměnou a tedy ji uchránit Hadriána. Listinu s popisem našel a pak tedy za Hadriána vydával Srpoše a když to nevyšlo, tak sebe. Pravým Hadriánem je tedy opravdu ten, který dorazil na hrad jako druhý a byl uvržen do vězení. Vzápětí je pravý Hadrián i s Jehoněm přiveden Jenovefou. Hadrián ale díky kletbě ducha Ruměnu nechce, a protože i jeho otec přál, aby si vzal ženu zralou a zkušenou, chce za ženu Jenovefu. Ta souhlasí, neboť ji těší se o neduživého Hadriána starat. Rytíř tedy dovolí Ruměně sňatek s Želmírem.