Franz Kafka

Kafka je pokládán za předchůdce existenciální a absurdní literatury. V jeho prózách jsou lidé vystaveni tlaku ničivých sil, které nepoznávají, a marně se jim pokoušejí porozumět a čelit jim. Píše suchým, zdánlivě neúčastným jazykem, střídmým až asketicky přísným. Jeho řeč vyznívá jako zpravodajství. Dosahuje expresivnosti minimálními jazykovými prostředky. Snaží se analyticky postihnout realitu jedincova vnitřního světa, zasaženého společenskými mechanismy své doby. Společným rysem jeho děl jsou hrůzy tajemných nedorozumění, bezvýchodné či absurdní situace, které jsou často neřešitelné. Jeho dílo je celoživotním hledáním umělecké a obecně hlubší pravdy, nespokojil se s žádným náhradním řešením ani konečným stavem.

Příznačná jsou také opakující se témata, např. téma stavby, jejíž smysl je pochybný, ale přesto se staví (Zámek, Při stavbě čínské zdi). Dalším tématem je nedostupnost spravedlnosti, pronásledování nevinného člověka, který něco provedl, ale on sám neví co, tělesné i duševní utrpení, strach z rozsudku. Časté je rovněž téma snu. Prakticky všechny Kafkovy prózy jsou vlastně zrealizované a umělecky dotvořené sny. Kafkovi hrdinové jsou často osamělí, trpící úzkostmi a depresemi, nepochopení nebo nepochopitelní lidé bez schopnosti bližších mezilidských vztahů.

Kafka se většinou vyhýbá ich-formě, píše jakoby nezúčastněně v třetí osobě. Získává tím odstup od sebe sama, nemusí se ztotožňovat se svými postavami. Tento postoj mu umožňuje větší abstrakci a zobecňování. Svět je pak pro něj objektem pozorování. Jeho postavy bývají často typy, z čehož plyne jistá vykonstruovanost vztahů mezi lidmi, kteří pak žijí a jednají jako obecně lidské postavy. Přesto v rozsáhlejších dílech jsou schopni konkrétních prožitků jako skutečné lidské bytosti.

V Kafkově tvorbě se často odrážejí jeho vlastní životní osudy a potíže - častý pocit životní nejistoty (související do určité míry i s jeho onemocněním tuberkulózou), potřeba jít svou cestou navzdory lidem a konvencím a nepodřizovat se běhu okolního světa.

Rainer Maria Rilke o Kafkovi říká: "Nečetl jsem od tohoto autora nikdy ani jedinou řádku, která by mi nepřipadala jako zcela zvláštním způsobem mě samotného se týkající nebo mě uvádějící v úžas."

• Zámek

• Ortel

• Proměna

• Povídky

• Povídky II

• Proces

• Obří krtek

• Při stavbě čínské zdi

• Amerika