Jaroslav Hašek
(1883 - 1923) spisovatel a novinář. Pochází z Prahy, jeho otec byl učitel matematiky a fyziky na německé reálné škole. Měl malý plat a rodina proto žila v malých tmavých bytech a v tísnivých poměrech. Po smrti otce 1896 se rodina ocitá v bídě. Hašek propadá na gymnáziu a ze školy odchází. Vyučil se tedy drogistou (z tohoto prostředí čerpal mnoho humorných námětů pro své povídky) a nakonec odmaturoval na obchodní akademii. Zde se začaly projevovat jeho literární sklony. První povídku otiskl v 17ti letech. Brzy se začal živit výhradně literaturou a novinařinou, redigoval mnoho časopisů (např. Svět zvířat, píše do Národních listů, Karikatur, Humoristickýcb listů). Navštěvoval po krátkou dobu literární spolek Syrinx. Obdivoval ruské realisty, především Gorkého. Nějakou dobu sympatizoval s anarchisty. Liboval si v toulkách - prošel pěšky např. Slovensko, Uhry. Zajímal se o kynologii, dokonce se pokoušel založit vlastní kynologický ústav. Byl výborným řečníkem, uměl bez přípravy mluvit prakticky o všem a velmi vtipně. 1910 se oženil, tematika jeho povídek se mění ze satiry na fejetony a cestopisné povídky. 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, kterýmžto politicky nevýznamným počinem se vysmívá oportunismu všech tehdejších českých stran. Pro jeho bohémství ho záhy opustila žena Jarmila. Hašek se přestěhoval k příteli, malíři Josefu Ladovi. Tam ho také zastihla vypuknuvší válka. Za první světové války narukoval na haličskou frontu. Již 1915 byl zajat a pro projití několika zajateckými tábory se hlásí do české dobrovolnické jednotky působící v Rusku, která se snažila o pád monarchie. Pracuje jako novinář v Čechoslovanu v Kyjevě, kde píše protirakouské satiry. Psal česky, rusky, německy i maďarsky do časopisu Krasnaja Jevropa. Po válce se vstupuje do komunistické strany - působil v dělnické straně v Rusku, kde se také podruhé oženil. Po návratu z Ruska však byl jeho sňatek prohlášen za neplatný. Vrátil se k bohémskému způsobu života. Zemřel na zástavu srdce v Lipnici nad Sázavou.
Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky z četných cest po Evropě, které podnikal jako středoškolák během prázdnin s přítelem Viktorem Janotou nebo později s mladším bratrem Bohuslavem, často bez haléře v kapse. Později konal toulky i jako zaměstnanec banky Slavie (tuto práci přijal na zoufalou žádost matky), ale brzy byl právě pro nízkou pracovní morálku propuštěn. Za svůj život napsal asi 1200 povídek. V těch cestopisných je patrná jeho láska ke Slovensku - některé jsou dokonce psány slovenským východním nářečím.
Jeho nejslavnější dílo, román Osudy vojáka Švejka, bylo přeloženo do 54 jazyků a je nejpřekládanějším českým dílem.