Román vydaný v roce 1998. Ústřední postavou je spisovatelka Ruth Coleová a její životní cesta. Dalšími klíčovými postavami románu jsou její rodiče - otec Ted Cole, zhýralý spisovatel dětských knížek, jejichž psaním a zejména ilustracemi se před lety proslavil a nyní žije spíše z pohasínající slávy než z pilné produkce (věnuje se totiž hlavně kreslení obscéních portrétů matek svých dětských čtenářů a následným intimním stykem s nimi), matka Marion Coleová, krásná a charismatická žena, která se však cítí po boku zahýbajícího, avšak slavného muže nedoceněna a upozaděna, což je jeden důvodů, proč se také jednoho dne odstěhovala, aby se stala slavnou spisovatelkou v Kanadě a své dceři se neozvala dalších 30 let, a Eddie - na počátku románu 16letý chlapec, který má s pětatřicetiletou Marion románek se spoustou sexu, jenž pak předurčí celý jeho další život a spisovatelskou dráhu.
Nad celým příběhem se vznáší stigma dávné události - autonehody, při níž zemřeli dva synové Mariona a Teda - Thomas a Thimothy. Ztráta synů způsobila mezi manželi vážný rozkol, který se posléze pokusili zmírnit dalším dítětem - tím byla Ruth. Matka se však bála k ní citově přilnout ze strachu z další možné ztráty, a proto byla také schopna svou dceru v jejích čtyřech letech opustit. Ruth, vychovávaná pouze otcem, je tímto životem pochopitelně ovlivněna také.
Román sleduje několik skokových časových údobí - vidíme Ruth jako dospělou, úspěšnou spisovatelku, jež se setkává s o 12 let starším Eddiem - který se rovněž pokouší o spisovatelskou dráhu, leč s mnohem menším úspěchem. Eddie je plachý, se ženami svého věku neumí jednat, avšak má od útlého mládí schopnost zapůsobit na starší, kultivované dámy, jež jsou předmětem jeho sexuálních tužeb. Po celý život nezískal stabilní vztah a 30 let po létě stráveném s Marion ji stále miluje. V závěru knihy se s ní, již 70letou, setkává a navazují svůj vztah tam, kde jej v jeho šestnácti letech přerušili.
Ruth se vdá za muže, jenž ji příliš nepřitahuje, ale jenž se jí zdá jako nejlepší volba - snaží se vztahem s ním narušit sérii špatných voleb mužů, kteří jsou povětšinou skrytí násilníci a hrubiáni. Alan s ní splodí syna Grahama, po čtyřech letech manželství však náhle umírá.
Ruth však v Amsterodamu při průzkumu čtvrti luceren narazí na policejního strážníka, se kterým se o několik let později neuvěřitelným sledem náhod a okolností dá dohromady a získá konečně šťastné teplo domova a rodiny, podpořené ještě setkáním s matkou, na niž vlastně po celý život čekala.
Román je o životě v nejrůznějších podobách - o hledání toho pravého partnera, o chybách, jichž se dopouštíme na své cestě, o riskování a ztrátách, o úctě a obdivu ke stáří, které se autor snaží destigmatizovat.
Jedna z děsivých postav Tedových příběhů byl Krťák - krtčí muž. Ruth se ho bála už jako malá. A jako dospělá musela čelit jeho personifikaci v podobě vraha, jehož činu byla v amsterodamské čtvrti luceren svědkem.
"Krťák lovil malé holčičky. Rád je chytal, odnášel s sebou pod zem a tam je týden nebo dva držel. Holčičkám se pod zemí nelíbilo. Když je krťák konečně pustil, měly v uších a v očích hlínu, a aby přestaly smrdět jako žížaly, musely si po deset dní mýt každý den vlasy." [...]
"Krťák byl slepý a měl tak malé uši, že je měl schované uvnitř hlavy. Holčičky neviděl a jenom stěží je slyšel. Ale mohl je svým hvězdicovitým čumákem vyčichat, hlavně když byly samotné. A měl sametový kožíšek - mohli jste ho hladit všemi směry a srst nikdy nekladla odpor. Když se k němu nějaká holčička přiblížila příliš blízko, nemohla odolat, aby ho po požíšku nepohladila. Pak krťák samozřejmě poznal, že tam je."
[...]
Nejdříve zašla přímo k odpadkovému koši. Pokusila se dát si do vlasů staré skořápky od vajíček a lógr, aby nevoněla jako holčička, ale krťák slyšel praskat skořápky. A navíc měl vůni lógru rád. Něco tady voní jako žížaly, pomyslel si krťák a čichal blíž a blíž k Rutince.
[...]
"Krťák ucítil vůni dospělého člověka a odtáhl se. Ale Rutince se dostalo trochu pěny na holení do nosu. Musela kýchnout. Dokonce i krtek slyší kýchnutí. Rutinka se třikrát pokusila kýchnutí zarazit, což není lehké, člověk má pak hrozný pocit v uších. Pokaždé vydala zvuk, který krťák zaslechl. Natočil hlavu tím směrem.
Co to bylo za zvuk? přemýšlel. Hrozně toužil mít ušní boltce. Byl to zvuk, jako když se někdo snaží nevydávat zvuk."
- Totéž, co před lety napsal do dětské knihy její otec, nyní Ruth prožívala v pokoji nevěstince skrytá za závěsem. Muž - Krťák něco slyšel - zvuk, jako když se někdo snaží nevydávat zvuk. Ruth však naštěstí neobjevil. Vražda prostitutky mu nyní zdánlivě prošla a obešla se beze svědků. Nebo ne?